Archiv
Řekni mi zrcadlo … aneb hygiena a krášlení v minulosti
12. 10. – 31. 1. 2008
Muzeum Mohelnice
Historie a vývoj krášlení a hygieny v dějinách lidstva
Slovo kosmetika pochází z řeckého KOSMEÓ, což znamená „krášlím“ a vystihuje tak umění člověka krášlit se neboli získávat a udržovat si krásu tak, aby byl nebo aby se alespoň cítil být tělesně přitažlivý. Posuzování lidských půvabů však bylo vždy velmi relativní, názory na to, co je krásné, se v průběhu času neustále vyvíjely a vyvíjejí u jednotlivých národů, kmenů, sociálních vrstev, skupin a generací stále. V podstatě platí, že co člověk, to více či méně osobitý vkus.
S krášlením by ovšem měla jít ruku v ruce i hygiena, i když ne vždy tomu tak v dějinách člověka bylo. Zatímco osobní hygiena byla u národů starověku samozřejmostí, jíž se ale Evropané museli v pozdějších staletích znovu učit, líčení a krášlení nezmizelo z lidské civilizace snad nikdy.
Hmotných dokladů o hygienických zvyklostech či vylepšování vzhledu obyvatel pravěku se nedochovalo mnoho. Pozitivní zkušenost svěžího pocitu při náhodném ponoření se do vody postupně přecházela v cílené jednání a archeologické nálezy hřebenů, šperků a jiných ozdob dokládají, že se i ozdobných předmětů používalo nejen ke kultovním účelům.
Starověk byl v oblasti hygieny a krášlení obdobím zaslíbeným. Čištění zubů, mytí celého těla, používaní vonných mastí, olejů, pudrů a líčidel bylo samozřejmostí. Pro bohaté v luxusních domácích koupelnách, pro ty chudší v městských, běžně dostupných lázních. Barvení vlasů, jejich složité úpravy, líčení a jiné zdobení těla, stejně jako nošení šperků a módních oděvů se týkalo nejen žen ale i mužů.
Středověký občan nedbal jak o hygienu vlastní, tím méně se zajímal o hygienu veřejnou. I když se využívalo služeb lazebníků a především krásných lazebnic, lázně byly proti starověku velmi primitivní a v žádném případě se nedá mluvit o pravidelné očistě těla. Hygienické nedostatky se ovšem překrývaly různými voňadly a zkrášlovadly. Ani renesance nepřinesla masový návrat k pravidelné osobní hygieně a ještě i v baroku vonné soli, voňavky a paruky maskovaly nevábně zavánějící těla a mastné vlasy. Co zanedbávala hygiena, překrývala pompézností kosmetika. Líčení se stávala přímo uměleckým dílem a enormní spotřeba červeně na tváře a bělícího krému na pleť vyvolávala v některých zemích i hospodářské sankce a příkazy k omezení jejich používání. Zejména vrcholné rokoko dovedlo styl krášlení až téměř k hranicím nevkusu a nepohodlí, kdy například pro vysoké účesy bylo nutno obětovat pohodlný spánek a trávit noci s hlavou podloženou polštáři.
Na přelomu 18. a 19. století se líčení a krášlení pod vlivem znovuobjevených antických ideálů krásy umírnilo, především se zavrhlo používání pudru, šaty byly z lehkých materiálů, jednoduchého střihu, účesy volnější, docházelo i k postupné rehabilitaci vody a mýdla.
Kolem poloviny 19. století se objevují módní zkrášlovací výstřelky, které doporučovaly více či méně odborné publikace s radami z oblasti hygieny a krášlení, obsahující návody k pěstění pleti, vlasů a odstraňování různých nedostatků a neduhů. Objevuje se rovněž literatura se zdravovědným zaměřením a dobové pisatelky nabádaly svoje čtenářky k častějšímu mytí slovy: „Nic neudržuje zdraví a krásu více, jak voda a povětří“. V této době byly také módní záležitostí návštěvy lázní a do módy přišel i Vincenc Priessnitz se svými drsně působícími terapiemi.
Koncem 19. století pak již byly dobové kosmetické prostředky v obchodech k mání pro všechny, kdo o ně měl zájem a mohl si to finančně dovolit. Tam, kde nebyly peníze, vypomáhalo se dary přírody – pleť se bělila mlékem, jako voňavek se užívalo bylinek, vlasy se mastily sádlem, místo natáček posloužily papírky, jako tužidlo pivo nebo cukrová voda. Lidé si zvykli mýt každý den ruce a obličej v umyvadlech a alespoň jednou týdně se koupat v neckách nebo v plechové vaně, nosit spodní prádlo. Zvýšenému smyslu pro hygienu a pořádek vyšel vstříc i rozvoj techniky – v podobě praček, van se sprchou, splachovacího záchodu.
20. století s dalšími převratnými vynálezy znamenalo pro oblast hygieny a krášlení další pokrok, kterému přispívali i módní tvůrci a výrobci. Nastupující kosmetický trend nabídl na trh řadu nových prostředků k osobní hygieně – toaletní mýdla, toaletní papír, práškové a tekuté šampony, ústní vody a zubní pasty, holící mýdla a vody apod., tak jak je známe v podstatě až do dnešní doby. I dnes nás však módní tvůrci a výrobci zkrášlovacích a hygienických prostředků stále ještě dokáží překvapovat, jak dokazuje např. móda tetování celého těla, piercing a neustále se rozšiřující výrobní škála značkových kosmetických firem, takže zřejmě se tak máme v budoucích letech ještě na co těšit.
Mgr. Alena Turková, autorka výstavy
Přijďte si prohlédnout novou interaktivní výstavu ze sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku a zámku ve Velkých Losinách a využijte jedinečné příležitosti a vyzkoušejte si na sobě oděvy, klobouky, paruky a bižuterii z nejrůznějších období od konce 19. století až do 70. let století minulého.
Pokusy člověka o zkrášlení svého vzhledu a očistu těla jsou dokumentovány na nejrůznějších hygienických pomůckách, vzhledu „vylepšovacích“ prostředků, dobovém prádle a podobně. Uvidíte předchůdce přenosných toalet, bidet z počátku 20. století, porcelánové mycí soupravy, unikátní vlasové šperky z poloviny 19. století, kovové nahřívací kulmy, vtipem a originalitou tehdejších výrobců a prodejců určitě pobaví dobové reklamy a návody.
Sbírkové předměty ze šumperského, mohelnického a zábřežského muzea doplňují předměty z mobiliáře zámku ve Velkých Losinách.
