Farní chrám sv. Bartoloměje v Zábřeze

 1845 výřez veduty
(1845 výřez veduty)

Historie kostela sv. Bartoloměje je úzce svázána s dějinami města Zábřeha, které bylo založeno v polovině 13. století. Kolonizační původ města je patrný z urbanistického členění dnešního historického centra. Jedna z ulic vybíhající z náměstí obklopeného měšťanskými domy vedla ke kostelu s menším prostranstvím, vedle kterého byl hřbitov. V roce 1351 se poprvé připomíná zábřežská farnost a kostel tedy v té době s jistotou sloužil jako farní. Představu o původní podobě kostela si můžeme vytvořit na základě dobových vyobrazení. Jen schematicky je chrám zachycen na vedutě města z roku 1623, na hřebeni střechy je patrná sanktusová vížka. Podrobněji je stavba zdokumentována na vedutě z roku 1727, kde je zachycena svatyně  s polygonálním gotickým presbytářem prolomeným vysokými okny. Širší loď, která na presbytář navazuje na západní straně, byla pravděpodobně přistavěna v souvislosti s pozdějším rozšiřováním chrámu. Sanktusník umístěný na hřebeni střechy umožňoval zavěšení jen menších zvonů, větší zvony, kterými chrám v té době disponoval, byly zavěšeny na samostatně stojící zvonici.
 

 

 

40. léta. Domy před kostelem byly později zbořeny. Farní archiv Zábřeh.(40. léta. Domy před kostelem byly později zbořeny. Farní archiv Zábřeh.)

V období reformace připadl kostel příslušníkům kališnického vyznání, za doby pánů z Boskovic pak luteránům. S návratem kostela do správy katolické církve, ke kterému došlo po roce 1620, a následným rekatolizačním úsilím, souvisely následné úpravy liturgického prostoru. Ve třicátých letech 17. století měl chrám pořízený nový hlavní oltář a tři boční, původní dřevěný kůr byl stržen a nahrazen novým z kamene a cihel. V poslední třetině 17. století však byl již kostel natolik chatrný, že se vážně uvažovalo nad jeho stržením a výstavbou nového chrámu. I přes špatný technický stav sloužila stavba až do roku 1750, kdy byla uzavřena a mše byly slouženy na radnici. Následujícího roku byl původní chrám zbořen a na jeho místě se začalo od základů se stavbou nového kostela. Podle tradice vypracoval plány na nový chrám italský architekt Domenico Martinelli (1650 – 1718), který na severní Moravě skutečně působil ve službách Lichtenštejnů. K realizaci stavby však došlo až dlouho po Martinelliho smrti a původní plány byly později upraveny některým z regionálních stavitelů. Stavba nového chrámu o impozantní délce padesát metrů pokračovala poměrně rychle, takže již 10. listopadu 1754 byla v nově zbudované svatyni slavena první bohoslužba. Tehdy však ještě zdaleka nebyly dokončeny všechny práce na stavbě a vybavení kostela. Například až v roce 1756 byly dokončeny schody na věž, která byla téhož roku pokryta, a dlažba kostela byla položena až roku 1764. Navíc se brzy po dostavení chrámu začaly projevovat obtíže způsobené malou únosností základové zeminy, takže již v roce 1760 bylo potřeba zajistit praskající klenbu, a v roce 1786 byl kostel dodatečně stažen ocelovými ankry. K posledním nejrozsáhlejším stavebním opravám chrámu došlo v 70. letech 20. století. Nebezpečné svislé trhliny obvodového zdiva kostelní lodi byly zajištěny v několika výškových úrovních ocelovými táhly,  taženými zdmi v dlouhých horizontálních vrtech. Autorem originálního projektu byl Ing. Vratislav Tolar a pod jeho vedením práci provedla  Skupina pro údržbu památek tehdejšího Vlastivědného ústavu v Šumperku.


 
Interiér kostela sv. Bartoloměje. Foto F.J.(Interiér kostela sv. Bartoloměje. Foto F.J. )

Interiér chrámu byl dotvářen až v poslední třetině 18. století dlouho po dostavbě kostela. V roce 1791 byla pořízena mohutná sloupová architektura hlavního oltáře, která vytvořila prostor pro umístění již dříve vytvořeného hlavního oltářního obrazu umučení sv. Bartoloměje a nástavcového obrazu Korunovace Panny Marie. Oba obrazy namaloval Josef Tadeáš Josef Supper (1712 – 1771) z Moravské Třebové, který je autorem také obrazu Příbuzenstva Páně na stejnojmenném bočním oltáři. Zakázku na oltářní obraz na protějším bočním oltáři sv. Jana Nepomuckého dostal vzhledem k smrti moravskotřebovského mistra Kašpar František Sambach (1717–1795), který ji realizoval spolu se svým dvanáctiletým synem Janem Kristianem Sambachem (1761 – 1797), jak je uvedeno na inskripci v pravém dolním rohu "Vom Christian Samb dem Sohn angefangen, vom Caspar Sambach, Vater geendet vorden im J. 1773 in Wien". Oltáře jsou včetně sochařské výzdoby spolu s kazatelnou a křtitelnicí dílem řezbáře Floriána Tomáška z Jedlí. V průběhu 19. století byly v kostele zbudovány další boční oltáře a byla pořízena křížová cesta.

 

Reliéf sv. Bartoloměje, zdobící zvon toho jména ulitý r. 2000. Foto F.J.(Reliéf sv. Bartoloměje, zdobící zvon toho jména ulitý r. 2000. Foto F.J.)

V roce 1998 byl v duchu II. vatikánského koncilu upraven nový liturgický prostor, jehož středem je obětní stůl od akademického sochaře Petra Váni, do kterého vložil biskup Mons. Josef Hrdlička ostatky mučedníků sv. Pavla a sv. Theodora.

Varhany od firmy Rieger z roku 1955 jsou umístěny na kůru v barokní skříni, která sloužila pro původní varhany mistrů Staudingerů z Andělské Hory.

V kryptě pod sakristií bylo v letech 1759 – 1783 pohřbeno celkem 15 osob, mezi nimi farář Antonín Cyril Ambrož († 1775) a rodiče faráře Antonína Josefa Pschora, za kterého byla v roce 1780 postavena zábřežská fara.

Zvonový soubor zavěšený ve 47 metrů vysoké věži byl několikrát obnovován. Největší pohromou v jeho historii byl požár města, který vypukl v roce 1793, a při kterém shořela věž a roztavily se zvony pocházející z původního kostela. Dalšími pohromami byly válečné rekvizice v letech 1916, 1917 a 1942. Od roku 2000 je zvonový soubor opět kompletní, největším zvonem je městský zvon sv. Bartoloměje s nárazovým tónem fis1 a hmotností 1070 kg.

 

 

 

 

18. 10. 2006
František John

 

 

Další obrázky:

 

TOP