Magda Zmrhalová - Mechorosty Králického Sněžníku

 
ÚVOD
 
Na území Králického Sněžníku probíhal v letech 1995 – 2005 bryologický průzkum, jehož cílem bylo zjistit, jaké mechorosty (tj. mechy a játrovky) rostou na většině typů stanovišť, tj. pramenišť, hřebenových vrchovišť, sutí a vrcholových skal, primárního bezlesí, původních lesních porostů horských smrčin, suťových lesů a bučin, okolí toku Moravy a jejích hlavních přítoků a výchozů vápencových skal.
 
CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
 
Masív Králického Sněžníku se rozkládá na hranicích České republiky a Polska. V České republice je rozlohou sice nejmenším, ale nadmořskou výškou (1424 m) třetím nejvyšším a střední nadmořskou výškou (931 m) vůbec nejvyšším pohořím. V roce 1990 byla na ploše 1694,67 ha vyhlášena národní přírodní rezervace Králický Sněžník. V polské části pohoří byl v roce 1981 vyhlášen Śnieżnicki Park Krajobrazowy.
Vrchol Králického Sněžníku se rozbíhá v několik hřbetů oddělených hlubokými údolími. Na českém území je nejvýraznější hluboce zaříznuté údolí Moravy, pramenící v 1380 m n. m. Podél toku Moravy se jižním směrem táhnou dva rovnoběžné hřbety. Nejvyšší horou západního hřbetu, tvořícího hranici s Polskem, je Malý Sněžník (1338 m n. m.), nejvyšší horou východního hřbetu (zvaného také "Mokrý hřbet") je Sušina (1321 m n. m.). Údolí řek a potoků jsou pod vrcholy zahloubena o více než 500 m. Území je odvodňováno do tří moří (Severního, Baltského a Černého), proto je Králický Sněžník nazýván „střechou Evropy“.
Geomorfologicky je Králický Sněžník podcelkem Jesenické oblasti (Demek 1987).
Geologicky patří celé pohoří k západosudetskému krystaliniku, k jádru orlicko-sněžnické klenby. Tato jednotka je tvořena silně metamorfovanými horninami, převládají ruly a svory. V horní části údolí Moravy vystupují místy na povrch kvarcity, krystalické vápence, v nichž jsou vyvinuty krasové jevy (např. Tvarožné díry, Patzeltova jeskyně), a dolomity (Gawlikowska et Opletal 1997). Území bylo v minulosti modelováno periglaciálními procesy.
Klimaticky patří Králický Sněžník do chladných oblastí CH4 a CH6 (Quitt 1971).
Potenciální přirozená vegetace Králického Sněžníku viz Neuhäuslová et al. 1997. Porosty kleče se na Králickém Sněžníku jako přirozená společenstva nikdy nevyvinuly, zastupovala ji zřejmě líska (Rybníček et Rybníčková 2004).
Králický Sněžník spadá do fytogeografické oblasti horské květeny oreofytikum, fytogeografického okresu Králický Sněžník (Skalický 1988).
 
 
Králický Sněžník z Mokrého hřbetu. Foto M. Zmrhalová
 
MATERIÁL A METODIKA
 
Bryologický výzkum Králického Sněžníku byl založen na vlastním terénním výzkumu a na excerpci dostupných historických údajů o výskytu mechorostů ve sledovaném území. Celkem bylo excerpováno 66 bryologických prací.
Studované lokality byly vybrány tak, aby byly zastoupeny všechny typy biotopů (viz kap. Úvod). V terénu byl zaznamenán soupis spolehlivě určitelných nalezených druhů mechorostů a jejich základních ekologických charakteristik. Pro dokumentaci lokalit a nutnou pozdější mikroskopickou determinaci byly odebrány vzorky kritických taxonů (herbářový materiál je uložen ve sbírkovém fondu Vlastivědného muzea v Šumperku). U všech herbářových dokladů jsou uvedeny zeměpisné souřadnice sběru (v zeměpisném zobrazovacím systému S-1942), které byly zjištěny pomocí GPS přístroje Garmin eTrex Summit.
Pro názvy mechorostů je použita nomenklatura podle Seznamu a Červeného seznamu mechorostů České republiky a jsou uvedeny kategorie ohrožení zjištěných druhů podle nových kritérií IUCN (Kučera et Váňa 2006). České názvy nejsou u mechorostů běžně užívány, proto jsou uvedeny pouze u významnějších druhů.
 
 

Rašeliniště v Sedle pod Králickým Sněžníkem, na polské straně. Foto M. Zmrhalová
 
 
HISTORIE BRYOLOGICKÉHO VÝZKUMU
 
Počátky bryologického výzkumu Králického Sněžníku spadají do první poloviny 19. století. Tehdejší bryologové však podnikali spíše náhodné terénní exkurze většinou do atraktivnějších lokalit. Mezi prvními se výzkumu především jatrovkové flóry věnovali Ch. G. Nees v. Essenbeck (zemřel r. 1858) a L. v. Flotow. V předminulém století a v první polovině 20. století zkoumali bryoflóru Králického Sněžníku především Sendtner, Milde, Kalmus, Niessl, Limpricht, Matouschek, Dědeček, Kern, Hruby, Podpěra (blíže viz Zmrhalová 1993).
Po druhé světové válce pokračoval v bryologickém výzkumu Králického Sněžníku Jedlička, jehož sběry však nejsou publikovány. Téměř současně s Jedličkou zde prováděl bryologický výzkum Šmarda a koncem padesátých let 20. století Duda, který studoval především játrovky (Duda 1959, Duda et Krkavec 1959). Od konce 50. let až do 90. let minulého století zde bryologický průzkum prakticky nebyl prováděn.
 
 
Mokrý hřbet mezi Černou kupou a Stříbrnickou. Foto M. Zmrhalová
 
VÝSLEDKY A DISKUSE
 
Na vybraných 33 lokalitách pohoří Králického Sněžníku bylo v letech 1995 – 2005 nalezeno celkem 232 druhů mechorostů, z toho 60 játrovek a 172 mechů (celkový počet zjištěných druhů není konečný, dosud nejsou determinovány všechny kritické taxony).
 
 
Vrchol Podbělky. Foto M. Zmrhalová
 
 
Charakteristika bryoflóry jednotlivých biotopů
 
Převážná část území Králického Sněžníku je tvořena lesními porosty. Horské třtinové smrčiny zaujímají přibližně od 1100 m n. m. široký pás ve vrcholových partiích obou hřbetů. Na východním, tzv. „Mokrém hřbetu“, jsou maloplošně zastoupeny horské papradkové smrčiny, rašelinné a podmáčené smrčiny Téměř celý západní hřbet porůstají nepůvodní kultury smrčin v mozaice s přírodními biotopy, jako jsou fragmenty původních acidofilních bučin a suťových lesů. Podél toku Moravy jsou liniově zastoupeny údolní jasanovo-olšové luhy. Květnaté bučiny jsou vyvinuty minimálně (v okolí "Mramorového lomu" při ústí Kamenitého potoka).
Z lesních mechorostů, které se vyskytují téměř ve všech typech lesních porostů Králického Sněžníku, lze jmenovat např. Brachythecium reflexum, B. salebrosum, Dicranum scoparium, D. montanum, Herzogiella seligeri, Lophozia lycopodioides, Plagiothecium curvifolium, P. undulatum, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans subsp. nutans, Polytrichastrum formosum, P. pallididsetum, Ptilidium pulcherrimum, Rhytidiadelphus loreus, R. subpinnatus, Sphagnum gingersohnii, Tetraphis pellucida. Vzácnějšími mechy horských lesů jsou např. na zemi rostoucí Brachythecium oedipodium – baňatka zkrácená (nalezen na šesti lokalitách), Brachydontium trichodes – malozubka vlasovitá (drobný horský mech, v oblasti Králického Sněžníku roste roztroušeně na vlhkých kamenech v lesích) a Hylocomium umbratum – rokytník stinný (nalezen na dvou lokalitách), na kůře stromů Campylophyllum sommerfeltii – mechovec Sommerfeltův (viz kapitola Výskyt ohrožených druhů) a Hypnum pallescens – rokyt bledý. Na ztrouchnivělém kmenu byl na jediném místě nalezen vzácný mech Buxbaumia viridis – šikoušek zelený (viz kapitola Výskyt ohrožených druhů). Dalšími významnějšími epixylickými druhy (tj. druhy rostoucími na ztrouchnivělém dřevě) jsou játrovky Jungermannia leiantha – trsenka hladká, Lopohozia incisa – křižítka zaříznutá, Scapania umbrosa – kýlnatka stinná.
Na srážkově bohatším „Mokrém hřbetu“ se vyskytuje několik malých vrchovištních rašelinišť, v nichž převažují rašeliníky – Sphagnum girgensohnii, S. magellanicum, S. palustre, S. russowii, S. squarrosum, z dalsích druhů na rašeliništích roste např. Cephalozia lunulifolia – křepenka prostřední, Gymnocolea inflata – svojnice nadmutá, Lophozia attenuata, L. floerkei, M. anomala, Polytrichum commune – ploník obecný, Polytrichum strictum (vzácně), Straminergon stramineum, Warnstorfia fluitans. Rašeliniště na Mokrém hřbetu vykazují společně s okolními porosty horských smrčin největší stupeň devastace, některé prakticky zanikly – jsou zničeny těžbou okolních lesů a polomy, případně necitelným vysazováním smrků přímo do rašeliniště.
Ve vrcholových partiích Králického Sněžníku je vyvinuto alpínské bezlesí. Tvoří jej fragmenty vyfoukávaných a zapojených alpínských trávníků, subalpínské brusnicové vegetace a v lavinové dráze (pod pramenem Moravy) subalpínské kapradinové nivy. Ve vrcholových partiích Králického Sněžníku roste např. Ditrichum heteromallum, Gymnocolea inflata (horská játrovka typická spíše pro rašeliniště), Jungermannia gracillima, Oligotrichum hercynicum – plonitka horská (subarkticko-subalpínský acidofilní mech, rostoucí na Králickém Sněžníku hojně na narušených místech a podél cest sestupuje i do nižších poloh), Polytrichastrum alpinum, Ptilidium ciliare.
Významné zastoupení má acidofilní vegetace alpínských skal a drolin na suťových polích ve vrcholových partiích Králického Sněžníku a v okolí Vlaštovčích skal. Kamenná moře, balvany a sutě jsou významným krajinným prvkem Králického Sněžníku. Hostí druhy jako Andreaea rupestris, Calypogeia integristipula, Cephalozia lunulifolia (v oblasti Králického Sněžníku relativně hojná horská játrovka rostoucí na humusu kyselých skal, ale také na vrchovištích a na tlejícím dřevě), Cephaloziella divaricata, Cynodontium polycarpon, Diplophyllum albicans, D. taxifolium, Fissidens taxifolius, Grimmia hartmanii, G. ramondii, Hylocomium splendens, Lophozia attenuata, L. hatcheri, L. sudetica, L. ventricosa, Paraleucobryum longifolium, Polytrichum piliferum, P. juniperinum, Pseudotaxiphyllum elegans, Racomitrium canescens, R. lanuginosum, R. sudeticum, Rhabdoweisia fugax, Tetraphis pellucida, vzácněji Anastrepta orcadensis – omšenka ohrnutá (vzácně, pouze na Vlaštovčích skalách a v suti pod nimi), Anastrophyllum minutum – polanka drobná, Ditrichum flexicaule, Kiaeria blyttii, Lescuraea incurvata, Lophozia barbata a na jediném místě Tetrodontium repandum – chudozubík zahnutý (viz kapitola Výskyt ohrožených druhů). Suťová pole ve vrcholových partiích Králického Sněžníku patří k nejhodnotnějším ekosystémům celého pohoří.
Z pramenišť jsou nejhojněji zastoupena lesní prameniště (např. na jihozápadních svazích Králického Sněžníku), méně luční prameniště a na jediném místě subalpínské prameniště (pramen Moravy). Na lesních prameništích se běžně vyskytuje např. Brachythecium rivulare, Calypogeia muelleriana, Chiloscyphus polyanthos var. pallescens, Dichodontium palustre, Pellia neesiana, Philonotis fontana, P. seriata, Plagiomnium affine, P. undulatum, Polytrichum commune, Rhizomnium punctatum, Sphagnum girgensohnii, S. squarrosum, vzácněji Bryum weigelii – prutník Weigelův, Plagiothecium platyphyllum, Rhizomnium magnifolium.
Podél toku Moravy se ostrůvkovitě vyskytují výchozy vápencových skal, největší v oblasti Tvarožných děr a v oblasti opuštěného mramorového lomu na levém břehu Kamenitého potoka severně od obce Velká Morava. Rostou zde druhy jako Anomodon viticulosus, Apometzgeria pubescens, Bartramia halleriana, Bryoerythrophyllum recurvirostrum, Camphylophyllum halleri, Ctenidium molluscum, Fissidens dubius, Homalothecium sericeum, Lejeunea cavifolia, Lophozia bantriensis, Mnium stellare, Neckera crispa, N. complanata, Orthothecium intricatum, Plagiomnium rostratum, Plagiopus oederi, Scapania aequiloba, Seligeria pusilla – kápěnka maličká, Tortella tortuosa, vzácnějátrovka Cololejeunea calcarea – ježenka vápencová, Eurhynchium striatulum, Serpoleskea confervoides, velmi vzácně a na jediném místě v horní části toku Moravy Scapania gymnostomophila – kýlnatka vzácná (viz kapitola Výskyt ohrožených druhů).
Vápencové skály patří podobně jako kamenná moře nad hranicí lesa k nejzachovalejším ekosystémům pohoří.
Horní část údolí Moravy nad obcí Velká Morava je zachovalá a z bryologického hlediska velmi hodnotná. Břehy toku Moravy a jejích přítoků porůstá např. Calypogeia azurea, Conocephalum conicum, Heterocladium heteropterum (na podklopených silikátových kamenech a skalách většinou v dosahu vody), Pellia epiphylla, Scapania irrigua, S. nemorea, vzácněji Atrichum tenellum – bezvláska útlá (na jediném místě) a Riccardia multifida. Na kamenech a dřevě v řečištích roste Brachythecium plumosum, Fontinalis antipyretica, Hygrohypnum luridum, H. molle, H. ochraceum, Marsupella emarginata var. emarginata, M. sphacelata, Platyhypnidium riparioides, Racomitrium aciculare, R. aquaticum, Scapania undulata, Blindia acuta, na jediném místě byl nalezen mech Amblystegium varium – rokýtek měnlivý.
Podél toku Moravy se vyskytují také četné epifytické druhy, tj. takové, které rostou na kůře solitérních dřevin. Vhodné podmínky pro jejich výskyt představuje přítomnost dostatečného množství vhodného substrátu na kmenech starých listnáčů (nejčastěji javor klen, jasan, buk, javor mléč), relativně čisté ovzduší a dostatečná vzdušná vlhkost. Z epifyticky rostoucích mechorostů byly nalezeny např. Bryum moravicum, Homalia trichomanoides, Isothecium alopecuroides (není typickým epifytem, roste také často na kamenech v lesích), Leucodon sciuroides, Metzgeria furcata, Orthotrichum affine, O. diaphanum, O. obtusifolium, O. pallens, O. pusillum, O. speciosum, O. stramineum, Platygyrium repens, Pseudoleskeella nervosa, Pylaisia polyantha, Radula complanata a vzácně Ulota bruchii – kadeřavec Bruchův. Nejvýznamnějším nalezeným epifytem je mech Campylophyllum sommerfeltii – mechovec Sommerfeltův.
Na vlhké louky jsou vázány druhy jako Calliergonella cuspidata, C. lindbergii (travnaté okraje cest), Cirriphyllum piliferum, Rhytidiadelphus squarrosus, vzácněji Rhodobryum roseum,
Na jediném místě v pásmu Malého Sněžníku (západní hřbet) byl nalezen invazivně se šířící suboceanický mechOrthodontium lineare – rovnozub čárkovitý. Jeho domovinou je jižní polokoule, do České republiky se šíří +/- od západu (v Evropě byl poprvé zaznamenán r. 1911 na území Anglie).
 
 
Prales ve Strmém nad vodopádem Strašidla. Foto M. Zmrhalová
 
Výskyt ohrožených druhů
 
Ze zjištěných mechorostů je pět řazeno do kategorie silně ohrožených taxonů (EN): Buxbaumia viridis, Cololejeunea calcarea, Plagiopus oederianus, Scapania gymnostomophila, Tayloria tenuis, tři do kategorie zranitelných druhů (VU): Campylophyllum halleri, Campylophyllum sommerfeltii, Seligeria pusilla,devět do kategorie druhů blízkých ohrožení (LR-nt): Eurhynchium striatulum, Jungermannia leiantha, Hygrohypnum molle, Pedinophyllum interruptum, Plagiomnium medium, Pohlia elongata, Radula lindebergiana – struhatka Lindenbergova, Serpoleskea subtilis, Splachnum sphaericum.
 
Komentář k vybraným ohroženým druhům
 
Buxbaumia viridis – šikoušek zelený (EN)
Epixylicky rostoucí druh tlejících padlých kmenů, klád a pařezů ve vlhčích polostinných a stinných porostech, citlivý na změnu vlhkosti substrátu. Byl nalezen na tlejícím kmeni v řečišti pravostranného přítoku Moravy pod vodopádem na Strašidlech. Rostl zde s druhy Cephalozia bicuspidata, Chiloscyphus profundus, Herzogiella seligeri, Lepidozia reptans, Rhizomnium punctatum, Tetraphis pellucida. Historicky byl udáván z oblasti Králického Sněžníku koncem 19. století, od té doby až dosud nebyl nalezen. Jeho výskyt byl zjištěn v roce 2005 a znovu ověřen v roce 2007.
 
 
Buxbaumia viridis – šikoušek zelený, mech vzácně rostoucí na ztrouchnivělém dřevě. Foto M. Zmrhalová
 
Cololejeunea calcarea – ježenka vápencová (EN)
Drobná játrovka vápencových skal, poměrně vzácný druh české bryoflóry, dosud z území Králického Sněžníku neuváděný. Byl nalezen na několika místech ve starém opuštěném mramorovém lomu severně obce Velká Morava společně s druhy Lophozia bantriensis a Orthothecium intricatum.
 
Plagiopus oederianus – vlášenitka Oederova (EN)
Druh vlhkých a stinných vápencových skal, v České republice roste vzácně ve vápencových oblastech na vlhčích, stinných skalách a ve skalních štěrbinách. V oblasti Králického Sněžníku roste na vápencových skalách Tvarožných děr, odkud je uváděn i historicky, a v opuštěném mramorovém lomu severně od obce Velká Morava. Byl zjištěn společně s druhy Neckera crispa, Orthothecium intricatum, Plagiochila porelloides.
 
 
Plagiopus oederianus – Vlášenitka Oederova, vápnomilný mech. Foto J. Halda
 
Scapania gymnostomophila – kýlnatka vzácná (EN)
Vzácná arkto-alpínská játrovka vázaná na vápencové skály alpínského stupně. V České republice je známa dosud pouze asi z pěti lokalit. V roce 1999 byla nalezena autorkou na vápencových skalkách na levém břehu Moravy v nadm. výšce 1080 – 1100 m. Rostla zde spolu s dalšími bazifilními druhy mechorostů (např. Tortella tortuosa, Ctenicium molluscum, Neckera crispa ad.). Její výskyt se v letech 2001, 2004 a 2005 nepodařilo ověřit (terén je zde značně členitý a nalezení, případně ověření výskytu hledaného druhu, je na takovém stanovišti často věcí náhody).
 
Tayloria tenuis – mrvenka štíhlá (EN)
V ČR je tento mech v současné době znám pouze z Krkonoš a z Králického Sněžníku. Vzácný druh, na Moravě dosud uváděný a historicky doložený jen z Hrubého Jeseníku. V oblasti Králického Sněžníku byl nalezen v roce 1999 na více místech vrcholových partií tzv. „Mokrého hřbetu“. Všude rostl velmi hojně na vlhké zemi na rozkládajících se organických zbytcích mezi jinými druhy mechorostů. V letech 2004 a 2005 nebyl jeho výskyt potvrzen. Důvodem může být sezónní charakter výskytu tohoto mechu, příp. negativní dopad extrémně suchého vegetačního období roku 2003.
 
Campylophyllum halleri– mechovec Hallerův (VU)
Typický kalcifytní mech rostoucí obvykle na stinných vlhkých vápencových skalách v horách. V ČR se vyskytuje v Krkonoších, v Hrubém Jeseníku a na Králickém Sněžníku, kde roste celkem hojně na vápencových skalách Tvarožných děr, v opuštěném mramorovém lomu a na vápencových skalách ve smíšeném lese pod lomem.
 
Campylophyllum sommerfeltii – mechovec Sommerfeltův (VU)
Z pohoří Králického Sněžníku nebyl dosud znám. Roste převážně na borce stromů a na tlejícím dřevě v horách. Byl nalezen na osmi místech na kmenech a větvích starých smrků a buků spolu s druhy Dicranum montanum, D. scoparium, Chiloscyphus profundus, Lophozia ventricosa, Paraleucobryum longifolium, Plagiothecium curvifolium, P. laetum, Ptilidium pulcherrimum, Pterigynandrum filiforme, Sanionia uncinata.
Recentní rozšíření tohoto druhu v ČR není dostatečně známé, avšak zdá se, že jeho lokalit přibývá. V oblasti Králického Sněžníku je relativně hojný, vyskytuje se od nejvyšších poloh (horská smrčina v okolí Vlaštovčích skal, ca. 1300 m n. m.) až po údolí Moravy, kde podél toku sestupuje do 750 m n. m.
 
Seligeria pusilla – kápěnka maličká (VU)
Drobný mech rostoucí na vlhkých zastíněných skalách roztroušeně v celé ČR. Pro vědu byl poprvé popsán právě z oblasti Králického Sněžníku. Roste zde celkem hojně nejen na Tvarožných dírách, kde ho objevil už roku 1800 farář Seliger, ale i jinde v oblasti Králického Sněžníku na vápencových skalách a kamenech.
 
 
Seligeria pusilla - kápěnka maličká, drobný vápnomilný mech, který byl pro vědu popsán z Tvarožných děr. Foto J. Halda
 
Pedinophyllum interruptum – vápnomilka přerušovaná (LR-nt)
Játrovka rostoucí obvykle na stinných, mírně vlhkých nebo suchých vápencových skalách se slabou vrstvou humusu. Byla nalezena pouze na skalách ve starém mramorovém lomu severně od obce Velká Morava a v lese pod ním na několika místech.
 
Pohlia elongata– paprutka prodloužená (LR-nt)
Mech rostoucí ve štěrbinách silikátových skal, na kyselé minerální půdě od montánního pásma vysoko nad hranicí lesa. Byl nalezen na jediné lokalitě na jihovýchodních svazích Podbělky v rašeliništní smrčině, rostl v nadm. výšce 1220 m na obnažené hlíně na vývratu smrku.
 
Radula lindebergiana– struhatka Lindenbergova (LR-nt)
Játrovka obývající vlhké stinné silikátové i vápencové skály v horách, v oblasti Králického Sněžníku byla nalezena pouze na dvou místech.
 
Serpoleskea subtilis– rokytnatka útlá (LR-nt)
Tento mech roste nejčastěji na kůře stromů (hlavně buků a javorů klenů) a na kořenech, vzácněji na skalách a kamenech, převážně vápencových. V oblasti Králického Sněžníku nalezen na jediné lokalitě.
 
Serpoleskea confervoides– rokytnatka nejjemnější (LC-att; kategorie neohrožených druhů vyžadujících pozornost)
Nehojný mech rostoucí většinou na stinných vápencových skalách a kamenech v lesích. Byl nalezen vzácně na vápencových skalách ve starém mramorovém lomu severně od obce Velká Morava a v bučině pod lomem.
 
Splachnum sphaericum– volatka kulatá (LC-att)
Mech rostoucí příležitostně na rozložených výkalech zvěře v horských smrčinách a na rašeliništích, je znám z Krkonoš, Jizerských hor, Šumavy, Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. V oblasti Králického Sněžníku byl nalezen na několika místech na rozloženém trusu zvěře v nadm. výšce 1200 – 1250 m v horských smrčinách a na rašeliništi.
 
Tetrodontium repandum– chudozubík zahnutý (LC-att)
Tento druh dosud nebyl na území Králického Sněžníku nalezen. Jde o drobný mech rostoucí na podklopených stropech zastíněných, vlhkých až mokrých silikátových skal. Donedávna byl přehlížen také v Hrubém Jeseníku (Zmrhalová 1995), kde se vyskytuje relativně hojně. V pohoří Králického Sněžníku se vyskytuje vzácně, byl nalezen na jednom místě v horní části údolí Moravy v počtu asi 20 sporogonů.
 
Z oblasti Králického Sněžníku bylo v historických pramenech dosud publikováno 246 druhů mechorostů, z nichž se recentně podařilo potvrdit výskyt více než 60 %. Mezi dosud nepotvrzenými druhy je velká část běžných druhů, u nichž se předpokládá ověření výskytu v následujících letech (z játrovek např. Jungermannia sphaerocarpa, Tritomaria quinqudentata, z mechů např. Amphidium mougeottii, Bartramia ityphylla, Diphyscium foliosum, Grimmia incurva, Hedwigia ciliata, Orthotrichum anomalum, Plagiomnium cuspidatum, Thuidium abietinum). Některé z publikovaných druhů lze však považovat za vymizelé, a to především v důsledku globálních změn klimatu a následných změn ekologických podmínek (např. Arctoa fulvella, Dicranum elongatum, Hamatocaulis vernicosus, Hypnum callichroum, Kiaeria falcata, Lophozia wenzelii, Scorpidium scorpidioides). Mezi recentně neověřenými druhy jsou i takové, které byly i v minulosti vzácné (např. Anastrophyllum hellerianum, Brachythecium geheebii, Calypogeia suecica, Cephalozia loitlesbergeri, Dicranum majus, Geocalyx graveolens, Grimmia funalis, Harpanthus scutatus,Isopterygiopsis muelleriana, I. pulchella, Lescuraes mutabilis, Mnium thomsonii, Pohlia ludwigii, Rhytidium rugosum), nebo naopak v minulosti hojné a v posledních letech silně ustupující (např. Dicranella subulata, Ptilium-crista castrensis). Některé publikované údaje mohou být pochybné a je třeba jejich správnost potvrdit revizí historického herbářového materiálu (např. Brachythecium mildeanum, Philonotis marchica).
Pro oblast Králického Sněžníku jsou nově zjištěny tyto významnější taxony: Campylophyllum sommerfeltii, Cololejeunea calcarea, Scapania gymnostomophila, Splachnum sphaericum, Tayloria tenuis, Tetrodontium repandum.
 
 
Rašeliniště na Černé kupě. Foto M. Zmrhalová
 
ZÁVĚR
 
V rámci bryologického výzkumu Králického Sněžníku bude realizován biomonitoring populací vybraných druhů mechorostů nejohroženějších ekosystémů (především horských smrčin a vrchovišť na „Mokrém hřbetu“), revidovány historické položky kritichých taxonů a ověřován recentní výskyt dosud nepotvrzených publikovaných údajů.
 
SOUHRN
 
V pohoří Králického Sněžníku byla v průběhu let 1995 – 2005 studována bryoflóra všech zastoupených biotopů (rašeliniště, sutě, vrcholové skály, prameniště, přirozené porosty klimaxových smrčin a bučin, fragmenty suťových lesů, vápencové skály). Bylo zde nalezeno celkem 232 druhů mechorostů (60 játrovek, 172 mechů), což představuje 27 % české bryoflóry (viz Zmrhalová 2006).
V bryoflóře Králického Sněžníku je zastoupeno relativně malé množství ohrožených taxonů (kategorie EN, VU, LR-nt). Nejvzácnějšími druhy pohoří jsou mechorosty vápencových skal (Campylophyllum halleri, Cololejeunea calcarea, Plagiopus oederi, Scapania gymnostomophila, Serpoleskea confervoides), epixylicky a epifyticky rostoucí druhy (Buxbaumia viridis, Campylophyllum sommerfeltii, Serpoleskea subtilis) a Tayloria tenuis, rostoucí na organických zbytcích.
K nejzachovalejším ekosystémům pohoří patří fragmenty bučin a suťových lesů, kamenná moře a vápencové skály. Naopak značný stupeň devastace vykazují klimaxové smrčiny a většina rašelinišť na celém úseku Mokrého hřbetu.
 
 
Rašeliniště na Černé kupě. Foto M. Zmrhalová
 
MAGDA ZMRHALOVÁ
 
 
LITERATURA
 
Kučera J. et Váňa J. (2006): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005). – Příroda 23: 1–104.
Demek J. et al. (1987): Zeměpisný lexikon. Hory a nížiny. Nakl. Čs. Akad. Věd, Praha.
Duda J. (1959): Jatrovky Králického Sněžníku. – Přírod. Čas. Slez. Mus. Opava, 20: 121–138.
Duda J. et Krkavec F. (1959): Hřebenová vrchoviště Králického Sněžníku. – Přírod. Čas. Slez. Mus. Opava, 20: 87–98.
Gawlikowska E. et Opletal M. (1997): Králický Sněžník. Geologická mapa pro turisty, 1:50000. Państvowy Instytut Geologiczny, Warszawa, Český geologický ústav, Praha.
Neuhäuslová Z. et al. (1997): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha.
Quitt E. (1971): Klimatické oblasti Československa. – Studia Geographica, GÚ ČSAV, 16: 7–71.
Rybníček K. et Rybníčková E. (2004): Pollen analyses of sediments from the summit of the Praděd in the Hrubý Jeseník Mts. (Eastern Sudetes). – Preslia, Praha, 76: 331–347.
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S., Slavík B.: Květena České socialistické republiky 1, 103–121, Nakl. Čs. Akad. Věd, Praha.
Zmrhalová M. (1993): Historie výzkumu mechové flóry Hrubého Jeseníku. – Severní Morava, Šumperk, 66: 39-48.
Zmrhalová M. (1995): Rod Tetrodontium Schwaegr. v České republice a Slovenské republice. – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 203–216.
Zmrhalová M. (2006): Mechorosty Králického Sněžníku. In: Medzinárodná konferencia prírodovedných pracovníkov múzeí a pracovníkov múzeí v prírodě 23. 5. – 25. 5. 2006 Liptovský Mikuláš. Zborník referátov, Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva Liptovský Mikuláš, s. 55-60.
 
Mapa: Králický Sněžník, stav bryologické prozkoumanosti území (2004, 2005) dle zeměpisných souřadnic sběrů pro herbářové položky, turistická mapa 1:50 000
 
TOP