Lenka Kirkosová - Obrazy JOSEFA KEILA v šumperském muzeu

 
Barokní malířství stálé expozice Vlastivědného muzea v Šumperku je zastoupeno hned dvěma oltářními obrazy od malíře Josefa Keila – olejomalbami Panna Marie Ochranitelka a Stětí sv. Barbory. Další plátno tohoto umělce – Sv. Dominik – je pečlivě uchováno v depozitáři muzejních sbírek.
 
Než si představíme výše zmíněná díla, přibližme si nejdříve samotnou osobnost malíře a zkusme si připomenout jeho osud. Josef Keil, autor sakrálních obrazů v Šumperku a okolí, se narodil nejspíš v roce 1743. Na tehdejší dobu se dožil poměrně vysokého věku 65 let. Zemřel dne 25. října 1808 v domě, jenž se nacházel naproti Geschaderovu domu, na nároží ulic Radniční a Úzké.1 O školení malíře nemáme doposud žádné informace. Jeho tvorba však rozhodně nepřesahovala průměrnou malířskou produkci v šumperském regionu. Keilova práce postrádala důmyslnější koncepci díla a zkušenější obratnost v malbě. Větší zakázky mimo město zřejmě nezískával, proto jeho uplatnění musíme hledat i v podružnějších výtvarných pracích, štafířských, eventuálně v dekorativní nástěnné výmalbě. To nám dokazuje také zjištění Drahomíra Polácha, že Josef Keil se vyskytuje v dobových účtech „jako autor ornamentálních maleb a polychromií – například misijního kříže a jesliček pro klášterní kostel“.2 Práci nalezl malíř i v oboru restaurování, když v roce 1802 renovoval obraz sv. Jana Křtitele v raškovském kostele.3
 
Přesto jsou známy tři významné realizace tohoto autora – dnes všechny prezentovány a chráněny v šumperském muzeu.  

 

 

 

V roce 1795 se Keilovi podařilo získat zakázku na obraz Panna Maria Ochranitelka (162 x 28,5 cm), jenž byl určen pro hlavní oltář farního kostela sv. Jana Křtitele v Šumperku. Zde byl umístěn do roku 1890.4 Kvůli jeho špatnému stavu farnost nakonec malbu na konci 19. století odstranila a objednala si u Karla Brachtela ml. (1860 – 1945) kopii. V roce 1900 se Keilovo plátno dostalo do muzejních sbírek.5 Dnes si jej můžeme prohlédnout ve stálé expozici šumperského muzea, místnosti číslo 9. Obraz není signován ani datován, ale všechny údaje máme k dispozici z popisky muzejního německého spolku, která byla na zadní straně plátna: „Maria mit den Schutzmantel über Schönberg gemalt von Josef Keyl 1795. Pfarrkirche.  

 


Jedná se o olejomalbu na plátně bez rámu. Blindrám je obdélníkového tvaru, nahoře půlkruhovitě zakončen. Ústřední postavou je Panna Marie vznášející se na oblaku nad Šumperkem. Je znázorněna v červeném šatu s korunou na hlavě. V pravé ruce drží Ježíška, levou přidržuje rozvinutý modrý plášť v ochranitelském gestu. Ve spodní části malby je vyobrazena veduta města s pohledem od západu. Je tu zachycena městská zástavba na konci 18. století, chráněna městskou hradbou, a prostor dnešní Havlíčkovy ulice. K vidění je tu také jedna z bašt, na místě tzv. Seidlových schodů, a zasypaný vodní příkop.6 Okolí Panny Marie doplňují poletující okřídlené hlavičky andílků. Celkové pojetí malby je velmi jednoduché, plošné, bez jakýchkoliv pokusů propracovanějšího provedení horské krajiny i postav v horním plánu, včetně drobných anatomických chyb. Ocenit lze především vyobrazení města, které je nejstarší v muzejních sbírkách. V roce 2005 byl obraz restaurován za podpory programu ISO MK ČR akad. malířkou Miroslavou Trizuljakovou.7
 
V roce 1797 získal Josef Keil další objednávku na oltářní obraz, tentokrát pro hlavní oltář filiálního kostela sv. Barbory v Šumperku. Jednalo se o kopii olejomalby Stětí sv. Barbory (305 x 182 cm), kterou původně vytvořil malíř Ignác Oderlický v roce 1755.8 Avšak originální plátno tu dlouho nezůstalo. Důvod? V roce 1784 nabyl platnosti císařský patent Josefa II., kterým byl kostel zrušen.  

 

 

 
Aby malba nebyla zničena, byla přemístěna nad hlavní oltář do farního kostela Rozeslání Apoštolů v Písařově, kde je k vidění dodnes. Město se však nechtělo smířit s nevyužitím budovy, a proto v roce 1786 byla podána žádost do Vídně, kde se městští radní domáhali užívání kostela sv. Barbory jako hřbitovní kaple. Tomuto požadavku bylo vyhověno a roku 1790 začala stavba plnit svou novou funkci.9 Ovšem plátno od Oderlického se zpět do Šumperka už nepřestěhovalo. Muselo být velmi oblíbené, proto na konci 18. století nechal tehdejší farář Johann Nepomuk Mayer (1795 – 1809) zhotovit kopii tohoto obrazu u Josefa Keila. Jeho malba vydržela v kostele do konce 19. století, kdy byla vyměněna za nový obraz. Poté byla uložena v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Šumperku. V roce 1991 započal průzkum a rekonstrukce klášterního objektu a malba tak byla přesunuta do prostorů Okresního vlastivědného muzea v Šumperku.10 Do muzejních sbírek pod inventárním číslem H 27089 bylo plátno zapsáno v roce 1997, kdy bylo převedeno z majetku města Šumperka. K vidění je hned vedle Panny Marie Ochranitelky ve stálé expozici muzea. 
 
Josef Keil kopíroval obraz světice podle Oderlického velmi přesně. Stejně jako originál, i v tomto případě se jedná o olejomalbu na plátně.11 Ve středu kompozice je tu zachycena sv. Barbora, která klečí na červené podušce a u jejich nohou leží kniha, pravděpodobně bible. Světice má rozpažené ruce v gestu odevzdanosti, vydání se mučednické smrti. Barbořin oděv je složen ze šatů smetanové barvy, zdobené narůžovělou šerpou, a z modrého pláště. Za ní stojí její otec, oděn do modrého šatu, červeného pláště a červenobílého turbanu, jenž jí levou rukou přidržuje stranou dlouhé plavé vlasy. V pravé napřažené ruce drží meč, kterým se chystá setnout její hlavu. V pozadí, na levé straně, stojí pohanský kněz se soškou Jupitera a několik vojáků. Bůh Jupiter tu předpovídá budoucnost, kdy podle Zlaté legendy byl Barbořin otec Dioskuros po vykonání popravy zasažen bleskem.12 Vpravo popravě přihlížejí dvě plačící ženy, z nichž jedna odvrací tvář, a klečící mladík, který sv. Barboře přidržuje plášť. Scenérii doplňuje věž se třemi okny, symbolizující Nejsvětější Trojici, a poletující andílci nesoucí atributy mučednictví a oslavení – palmovou ratolest, věnec a kalich s eucharistií. Keil se velmi dobře vypořádal jako kopista se složitější kompozicí i dynamickými postoji hlavních postav. Taktéž dodržel shodný kolorit malby. Pouze výrazová složka je ještě slabší než u Oderlického, stejně tak s pojetím drapérie si malíř nedokázal poradit jako jeho předchůdce. Plátno je signováno a datováno dole uprostřed obrazu: „gemahlet von Joseph Keijl, 1797“. Díky restaurátorskému zásahu z roku 2007,13 který provedla akad. mal. Miroslava Trizuljaková, se obraz nachází ve velmi dobrém stavu.
 
Posledním dílem Josefa Keila v muzejních sbírkách je rovněž olejomalba na plátně, Sv. Dominik (47 x 64 cm), která je uchována v depozitáři muzea pod inv.č. H 8007. Do muzejních sbírek byl převzat ze špitální kaple sv. Martina, což nám prozrazuje soupis sbírek německého muzea. Malba je umělcem vlevo dole signována i datována: „Ios Keil/Pinx 1800“. Otázka „Kým byl obraz objednán?“ zůstává zatím nezodpovězena. Jako objednavatel by se nabízel řád dominikánů, ale ten byl v Šumperku zrušen v roce 1784.

 
Na plátně je zobrazena postava sedícího mnicha, který je oděn do řádového hábitu, bílé tuniky a škapulíře pod dlouhým černým pláštěm s kapucí. Opírá se o stůl a pravou rukou přidržuje otevřenou knihu s textem: „in/carnem/transit/panis/et/vinum/in/Sanguinem“, tzn. „chléb se stává tělem Pána, víno jeho krví jest“. V levé ruce drží brk. Vedle světce jsou zachyceni dva andělé. Jeden mu pomáhá držet knihu, druhý přidržuje kříž s ukřižovaným Kristem. Sv. Dominik upírá zrak na letícího anděla, jenž mu přináší kalich s eucharistií. Je doprovázen společností dalších andílků. Pod světcem sedí pes, který je se sv. Dominikem často zpodobněn.14 Vlevo dole je zachycen muž, jenž je oblečen do jednoduché tuniky. V ruce drží hady a knihu. Z úst mu směrem ke světci vychází dým. Vpravo leží další mužská postava v prostém šatu s vavřínovým věncem kolem hlavy. Pod paží drží rovněž svazek a šatem se snaží skrýt před přibližující se svatou eucharistií. Jedná se zřejmě o vyjádření albigenských, které se snažil sv. Dominik svým kázáním přivést ke katolické víře.15 Obraz není zarámován, pouze upevněn do blindrámu. Na zadní straně je zachovaný štítek z dob muzejního německého spolku se starým inventárním číslem 2338 a názvem ST. DOMINIKUS. Je patrná nedokončená nevhodná přemalba, která by při restaurátorském zásahu mohla být sejmuta a malba by prošla detailnějším rozborem. Obraz však je v poměrně dobrém stavu, proto nepotřebuje nutný zákrok restaurátora.  
 
 
Mgr. Lenka Kirkosová
 


1 Drahomír Polách, Šumperští umělci a umělečtí řemeslníci do počátku 20.století – malíři, část první, in: KŽŠ roč. 44, č. 4, 2002, s. 14.
2 Ibidem, s. 14.
3 Ibidem, s. 14.
4 Ibidem, s. 14. - Inventární karta s číslem H 21114.
5 Přírůstková kniha muzejního spolku se záznamy H.Höniga, 1896-1912, inv.č. 1436, uloženo ve Vlastivědném muzeu v Šumperku.
6 Drahomír Polách, Šumperští umělci a umělečtí řemeslníci do počátku 20.století – malíři, část první, in: KŽŠ roč. 44, č. 4, 2002, s. 13. – Milena Filipová, Veduty města Šumperk, in: Miloš Melzer (ed.), Šumperk: město a jeho obyvatelé, Šumperk 1996, s. 71.
7 Restaurátorská zpráva: Restaurování obrazu „Panna Maria Ochranitelka“ z Vlastivědného muzea v Šumperku, 2005, uloženo ve Vlastivědném muzea v Šumperku pod číslem 67.
8 Libuše Dědková, Ignác a Jan Oderličtí a Jakub Zink – barokní malíři v Uničově, in: Sborník památkové péče v Severomoravském kraji 5, Ostrava 1982, s. 112. - Franz Harrer, Geschichte der Stadt Mährisch-Schönberg, Šumperk 1923, s. 222. - Jan Jurenka, Písařov – minulost obce, Písařov 2003, s. 58-59. - Gregor Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Olmüzer Erzdiöcese. sv IV., Brünn 1862, s. 141.
9 Drahomír Polách, Šumperské hřbitovy a pohřebiště, in: Miloš Melzer (ed.), Šumperk: město a jeho obyvatelé, Šumperk 1996, s. 9, 84. - Jan Březina, Politický okres šumperský: vlastivědná studie, Šumperk 1930, s. 236.
10 Drahomír Polách, Šumperští umělci a umělečtí řemeslníci do počátku 20.století – malíři, část první, in: KŽŠ roč. 44, č. 4, 2002, s. 14. – Restaurátorská zpráva: Mobiliář klášterní kostela, uloženo ve Vlastivědném muzea v Šumperku pod číslem 19.
11 Není zarámováno.
12 James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, 2008, s. 70.
13 Restaurátorská zpráva: Restaurování obrazu „Stětí svaté Barbory“ z Vlastivědného muzea v Šumperku, 2007, uloženo ve Vlastivědném muzea v Šumperku pod číslem 67.
14 James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, 2008, s. 119.
15 Ibidem.
TOP