Mária Kudelová - V čem jste se, dámy, vdávaly… (Katalog k výstavě)

Katalog k výstavě

 
Rytířský sál a předsálí Vlastivědného muzea v Šumperku
15. května – 30. srpna 2015
Mária Kudelová
 
Výstava vznikla díky dámám, které si svatební šaty uchovaly jako vzpomínku na svůj svatební den a které jej laskavě zapůjčily pro tuto příležitost. Část z nich již tvoří i sbírku Vlastivědného muzea v Šumperku a budou, doufejme, co nejdéle uchované pro příští generace.
Svatební šaty, které nám dámy zapůjčily, jsme nemohli všechny prezentovat na výstavě, proto jsme uspořádali módní přehlídku, kde bylo prezentováno přibližně 60 modelů. V tomto katalogu naleznete fotografie a informace ke všem zapůjčeným šatům.
Celkem jsme nasbírali 108 svatebních šatů a mnohem více svatebních fotografií. Nejstarší šaty jsou z roku 1930 a pro zajímavost nejvíc svatebních šatů pochází ze 70. let 20. století.
 
V čem jsme se tedy vdávaly?
Až do 19. století nevěsty nosily svatební šaty v nejrůznějších barvách kromě bílé. Bílá barva nebyla symbolem nevinnosti a čistoty – tou byla barva modrá. První bílé svatební šaty si oblékla královna Viktorie v roce 1840, když si brala prince Alberta. Záhy po jejím sňatku se začaly nosit bílé svatební šaty v Anglii i v Americe. U nás to trvalo ještě mnohem déle. Na svatebních fotografiích z konce 19. století jsou často nevěsty oblečené ve svátečních šatech, ne však bílých. Jsou to šaty různých barev a spíše šaty sváteční než svatební. Ženy je nosily po svatbě i při jiných příležitostech. Záviselo to samozřejmě také na společenském postavení. Na venkově se takováto praxe udržela ještě déle. Svatební oděv dívky na vesnici se lišil od jiného svátečního oděvu spíše různými doplňky než oděvními součástmi.
 

 

 

Svatební fotografie manželů Weiserových z 90. let 19. století. Paní Weiserová, roz. Heinischová, má oblečené šaty, které se i po svatbě mohly používat k dalším svátečním příležitostem.

 

 

To nevěsta hostinského Nitscheho byla jistě ze zámožnější rodiny a mohla si dovolit šaty určené speciálně k této příležitosti. Svatba se konala někdy v 70. letech 19. století.

 

Od 10. let 20. století, zejména však po 1. světové válce, se čím dál víc na svatebních fotografiích objevují nevěsty v bílých svatebních šatech. Zásadní změna však byla ve střihu šatů. Nejdůležitější změnou bylo, že ženská móda byla osvobozena od korzetu. Ženský vzhled se výrazně změnil. Módní směry ve 20. letech přinesly takzvaný chlapecký vzhled i do stylu svatebních šatů. Ten nekladl důraz ani na prsa, ani na pas a ani na boky. Svatební šaty byly volné se sníženým pasem, spodní část byla často plizovaná. Šaty nesahaly až k zemi, ale postupně se zkrátily až pod kolena. Na hlavě nevěsty nechyběl dlouhý závoj, který byl obepnut zeleným věnečkem. Drobnými věnečky býval doplňován i v ploše. Boty byly rovněž bílé, nejčastěji atlasové.
Nejstarší vystavené šaty měla oblečené na svatbě zámožnější nevěsta Marie Psotová v roce 1930. Rodina je zachovala tak, jak je Marie po svatbě uložila – v zelené kartonové krabici převázané stuhou. V krabici byl poskládaný hotový poklad – sen každého muzejníka. Nejenom šaty z přírodního hedvábí, ale i spodní prádlo, kalhotková košilka a spodnička zdobené krajkami, atlasové střevíčky, punčochy, vlečka, textilní květiny, které pravděpodobně zdobily vlečku, a usušené věnečky, které byly našité na vlečce. Šaty zapůjčila vnučka jejich majitelky Marie Gronychová.

 

 

 

Koncem 30. let se svatební šaty začaly měnit. Štíhlá linie zůstala, avšak poprsí se dočkalo zvýraznění a pas se posunul zpátky do normální polohy. Délka svatebních šatů se prodloužila. Závoj již nekryl hlavu, ale byl upevněn na věnečku.
 
Ve 40. letech se ještě víc zvýraznila hranatá ramena a vyznačil pas. Od poloviny 40. let, zejména vlivem neradostných válečných událostí, byl nevěstou často volen jako svatební oděv jednoduchý dvoudílný kostým, který se pak dal využít i k jiným příležitostem. Doplněn byl slušivým kloboučkem nebo bílým kloboučkem se závojem.
Z tohoto období se na výstavě sešlo čtvero šatů. První, přesně nedatované, pocházejí z muzejních sbírek šumperského muzea. Šaty jsme doplnili věnečkem ze sbírek muzea, který patřil nevěstě Františce Podhorné, roz. Voglové, z Janoušova v roce 1938.

 

 

Žoržetové svatební šaty Alžběty Strakové, roz. Matýskové, z roku 1946, nádherně zdobené květinovou vystřihovanou výšivkou podloženou tylem, darovala při této příležitosti do našich sbírek majitelčina dcera Helena Hrabětová ze Šumperka. Alžběta Matýsková pocházela z Jakubovic a byla dcerou tamního majitele hostince a řeznictví.

 

 

Ve stejném roce se vdávala i Anna Mynářová v Rudě nad Moravou, která zapůjčila žoržetové svatební šaty s širokým límcem a šaty pro družičku. Ty byly prezentovány na módní přehlídce.

 

 

Ze 40. let pocházejí i šaty z vyšívaného tylu, ve kterých se v roce 2014 vdávala Guna Halama – Leite. Pro svůj svatební den si je zakoupila v starožitnictví v Praze, takže jako jediné nepocházejí původně z našeho regionu, avšak jejich druhé uvedení již proběhlo zde. Obřad se konal v lese na vrchu zvaném Obersko u Vlčic a svatební veselí na nádvoří šumperského muzea.

 

 

Další svatební šaty z tohoto období jsou zachovány již pouze na fotografiích.
Na fotografii, která prezentuje výstavu i na plakátu, je nevěsta Mařenka Dubská, dcera továrníka z Loštic. Její svatební fotografie z 5. července 1941, svatební oznámení i poděkování za blahopřání se zachovalo ve sbírkách mohelnického muzea.

 

 

Další dvě svatební fotografie zachycují dcery bohatého statkáře ze Šumperka. Na první je Věra Vildomcová s manželem v roce 1944 a na druhé její sestra Zdeňka Tonová o rok později.

 

 

Fotografie ze 40. let z Jakubovic na výstavu zapůjčila Helena Hrabětová

 

 

Móda 50. let přinesla styl nazývaný „nový vzhled“ – šaty se vyznačovaly nostalgickým elegantním stylem, zaoblenými rameny, vysokým a zvýrazněným poprsím, štíhlým pasem a delší širokou sukní. Nechyběly neodmyslitelné doplňky jako rukavice nebo jednoduché lodičky světlé barvy. Závoj se podstatně zkrátil, nejčastěji sahal jen nepatrně pod ramena. Tento styl prezentují taftové modrozelené šaty i s doplňky v růžové barvě – boty, kabelka a rukavičky. Od maminky svého přítele je zapůjčila Marcela Adámková

 

 

Z tohoto období na výstavě prezentujeme další, výrazně jiné svatební šaty z roku 1958, které spíše vycházejí z tradice předešlého desetiletí. Tento typ šatů však zůstával v oblibě po celá 50. léta. Jsou z krajkové textilie, v pase přestřižené, výstřih ve tvaru V a zapínání vepředu kryté perličkami. Vdávala se v nich Olga Haltmarová z Heroltic.

 

 

V těchto letech se veliké oblibě těšil i kostýmek, který pak ženy používaly i k jiným příležitostem. K tomu alespoň jedna fotografie z roku 1956, na které je Jiřinka Jelinková, roz. Ondráčková, z Jakubovic.

 

 

Alena Jarmarová z Dubicka na módní přehlídku zapůjčila svatební noční košili, zakoupenou v roce 1957, s tak trochu smutným příběhem, ale s dobrým koncem. Její tchán byl před svou svatbou z politických důvodů uvězněn a budoucí manželé se rozhodli, že i tak sňatek uzavřou. Proto se pan Jarmara ženil v zastoupení. Svatební obřad se konal bez manžela a svatební noční košile musela na svou premiéru dva roky čekat.

 

 

Ze začátku 60. let přetrvávala móda „nového vzhledu“.
Z roku 1960 pochází hned několik svatebních šatů.
Terezie Minářová z Rudy nad Moravou zapůjčila svoje neobvyklé šaty z tkaniny se zvrásněným plastickým povrchem, který je vytvořen vazbou nebo gaufrováním a připomíná kůru stromu. Jde o úpravu tkaniny pomocí razícího kalandru se vzájemně do sebe zapadajícími válci s pozitivně i negativně vrytým vzorem. Na šatech je našitá ještě další sukně z plizovaného silonu. K šatům dodala paní Terezie i silonové žluté šaty pro družičku.

 

 

Svatební šaty Anny Vepřkové ze Zábřehu se širokou sukní a textilní aplikací u výstřihu jsou rovněž z roku 1960 a do sbírek šumperského muzea byly zapsané již před 10 lety.

 

 

Ze sbírky Havelkova muzea v Lošticích jsou na výstavě prezentovány šaty Ludmily Volkové z Loštic, které byly ušité v tehdejší Oděvní tvorbě v Olomouci. Jsou z vyšívaného silonu a ozdobené textilní růží u pasu

 

 

Poslední svatební model z roku 1960 je jediný kostýmek, který se nám podařilo na výstavu zapůjčit. Zapůjčila nám jej Dana Marková od svojí maminky Zdenky Paprskářové.

 

 

V roce 1962 se vdávala Miluše Růžičková, nádherně vyšívané šaty jí ušila Olga Krutáková a výšivku zhotovila p. Brachtlová. Šaty jsou z bílé balónoviny, sukně je s rozparkem a z pod ní vystupuje plizovaná spodnička ze světlemodrého silonu.

 

 

Milada Trdá zapůjčila krátké světle modré šaty, ve kterých se vdávala 30. dubna 1962. Šaty byly kolem výstřihu i rukávků zdobené ještě bílou kožešinkou, která se však již nedochovala. Paní Trdá nám jako zajímavost kromě svatebního oznámení zapůjčila i vyúčtování svatební hostiny.

 

 

Paní Hanáková se vdávala v roce 1967 v kostýmku, který doplňoval bílý krajkový klobouk. Kostým pak používala k dalším příležitostem, a tak zůstal jen klobouk, který nám do muzea věnovala.

 

 

Koncem 60. let nastala změna, kdy i ve svatební módě převládly minišaty, odhalující stehna. K jejich šití se používaly všechny druhy krajkových textilií – imitace krajek paličkovaných, háčkovaných, šitých z různých materiálů.
První krátké šaty zapůjčené k této příležitosti jsou šaty Zdenky Körmendyové z roku 1967. Jsou ušité z bavlněné strojové krajky, dozdobené broží.

 

 

Z podobné krajky jsou ušité i šaty Marie Slončíkové z roku 1969. Kolem krku jsou šaty ozdobené perličkami.

 

 

Božena Málková se vdávala rovněž v roce 1969, šaty jsou ze strojové krajky, která imituje paličkovanou, ze směsi syntetických a bavlněných vláken. Pod výstřihem jsou zdobené našitými korálky.

 

 

V minišatech se dámy vdávaly až do 1. poloviny 70. let. Současně s nimi se od počátku 70. let šily opět dlouhé šaty, rovné, k dolnímu okraji mírně rozšířené, v ramenech útlé. Rukávy šatů byly dlouhé a sevřené na zápěstí manžetou, ale objevily se i rozšířené rukávy. Šaty byly často bohatě vyšívané štrasem, pajetkami a korálky a v oblibě zůstávaly nadále krajkové materiály.
Z roku 1970 jsou minišaty Zdenky Vykonalové ze Šumperka, jsou ušité ze strojové krajky ze směsi bavlněného a syntetického vlákna s lurexovým zlatým vláknem.

 

 

Ze stejného materiálu a období jsou šaty, ve kterých se vdávala paní Urbášková z Dubicka. Šaty jsou již dlouhé, mírně rozšířené a u výstřihu vepředu jsou zdobené fiží ze stejného materiálu.

 

 

Svatební šaty bílé barvy, podobného střihu, ze strojové krajky ze syntetického materiálu a bavlny, měla na svatbě v roce 1970 oblečené Emílie Holčáková z Petrova nad Desnou. U jednoduchého výstřihu jsou zdobené našitým silonovým volánkem, pošitým korálky.

 

 

Svatební minišaty Františky Svačinkové z Raškova jsou z roku 1971 a jsou součástí sbírek šumperského muzea.

 

 

V dlouhých svatebních šatech z bavlněné krajky se v roce 1971 vdávala Alena Měrková v Sobotíně.

 

 

Bílo-zlatý syntetický krajkový materiál je použitý u šatů Dobromily Maulerové z Veleboře z roku 1972. Ty jsou velice efektně zdobeny drobnými volánky na širokých manžetách dlouhých rukávů.

 

 

Svatební šaty z textilie protkávané stříbrným lurexovým vláknem jsou po celé délce v pruhu ozdobené aplikací z růžového prýmku. Šaty z roku 1972 zapůjčila Miroslava Solařová.

 

 

Svatební minišaty z bílé lehké plátěné textilie s bílou výšivkou, nazývanou madeira, přinesla do muzea Ida Maršálková z Bohdíkova. Vdávala se v nich její maminka v roce 1972.

 

 

Anna Bukovská se vdávala 22. července 1972 a zapůjčila na výstavu svatební šaty ušité ze strojové krajky, zdobené volánky ze silonu, tylový závoj a boty. Zapůjčila i šaty pro družičku ze své svatby. Vše šila její maminka Alžběta Maňková z Rájce u Zábřeha. Byla vyučená švadlenka a šila svatební šaty pro celé okolí. Svatební šaty své dceři došila den před svatbou.

 

 

Svatební šaty z bílé krajky, kombinace syntetických a bavlněných vláken z roku 1972, zapůjčila Marie Měrková z Úsova.

 

 

Ve svatebních šatech z roku 1972 se vdávala paní Ryndová, roz. Šetlerová, z Dubicka. Jsou z bílo-zlaté krajky, na zvýšeném pase s našitou mašlí a stojatým límcem. Vzadu zapínání na knoflíky.

 

 

Svatební šaty z bílo-zlaté krajky s tříčtvrtečními rukávy z roku 1972 zapůjčila Libuše Vašíčková.

 

 

Svatební šaty dlouhé z bílo-stříbrné tkaniny s vetkaným vzorem, s našitou mašlí a korálky z roku 1972 zapůjčila Jana Odložilová z Bouzova.

 

 

Svatební minišaty z krajky ze syntetického materiálu zapůjčila Pavlína Janíčková po své tetě Marii Císařové, která se vdávala v roce 1973.

 

 

Svatební šaty z bílého etamínu si na svatbu nechala ušít Helena Hájková v roce 1974 v Šumperku. Kvalitní látku zakoupila po různých peripetiích v tuzexu v Ostravě. Původně měla vybraný bílý etamín s květinovým vzorem, ale než se do tuzexu dopravila, látka byla vyprodána, a tak si koupila to, co zbylo. Drátěný košíček na orchidej jí vyrobili příbuzní podle předlohy v časopisu Burda.

 

 

 

Jarmila Adámková měla svoje svatební šaty oblečené 21. září 1974. Do muzea je zapůjčila dcera Marcela Adámková. Šaty jsou dlouhé ze syntetického krajkového materiálu, mírně rozšířené, s našitými perličkami.

 

 

Svatební šaty z roku 1974 od Jarmily Janíčkové zapůjčila dcera Pavlína Janíčková. Jedná se o dlouhé bílé šaty z textilie s vetkaným vzorem ze syntetického vlákna, které jsou přibližně od kolen dolů rozstřižené. Okraj ušitý do tvaru vlnovky. Šaty jsou bez rukávů a patří k nim krajková halenka s dlouhými límci ozdobenými perličkami.

 

 

Svatební šaty šité z bavlněné krajky, dlouhé s dlouhým rukávem, na ramenou nabrané, v loktech zúžené, límec je hranatý. V roce 1974 se v nich vdávala Jindřiška Homolová z Rudy nad Moravou, šaty jí ušila maminka Anna Minářová.

 

 

Svatební mini šaty Miloslavy Tylové z roku 1975.

 

 

Svatební šaty Marie Muroňové z roku 1975 zdobené krajkou.

 

 

Svatební šaty Marie Filipové z Jedlí z roku 1975 jsou ušité z jemné poloprůhledné tkaniny a bohatě zdobené volány.

 

 

Svatební šaty Evy Braunerové z roku 1975, ušité v Tvorbě Šumperk podle vlastního výběru, ze slotery, volány zdobené drobnou barevnou výšivkou.

 

 

Svatební šaty s vlečkou z roku 1975. Šaty Heleně Procházkové šila maminka.

 

 

Svatební šaty Hany Duškové ze Šumperka z roku 1976, ušité z bavlněné pevné krajky, rukávy rozšířené a plizované.

 

 

Svatební šaty z vzácného čínského mušelínu. Šaty zapůjčila Dagmar Šimková z Mohelnice, která se v nich vdávala v roce 1982. Jsou však ušité již v roce 1976 pro svatbu její starší sestry. Čínský mušelín zakoupil otec p. Šmelka v roce 1952 v Koreji, kde pracoval dva roky na montážích. Přinesl jej manželce na šaty, ta si ho schovala a využití našel až o 24 let později na svatební šaty pro dcery.

 

 

Svatební šaty z roku 1976 meruňkové barvy ze syntetické tkaniny, potištěné květinovým vzorem v tmavším odstínu meruňkové, rukávy bohatě zdobené volánky. Šaty zapůjčila Dobroslava Krejčí ze Šumperka.

 

 

Svatební šaty Ivany Vlkošové ze Šumperka z roku 1977. Bílé ze syntetické tkaniny, dlouhý rukáv, mírně rozšířené, na spodním okraji dlouhý volán. U krku šálový límec ozdobený květinou.

 

 

Svatební šaty Libuše Vašíčkové z roku 1977, šaty jsou z úpletové textilie, dlouhé s krátkým rukávem, doplněné kabátkem a kloboukem.

 

 

Modré svatební šaty Libuše Snášelové z roku 1977 doplněné malou kabelkou ze stejné textilie. Dozdobené jsou silonovými volánky a perličkami. Šaty byly ušité v zakázkovém krejčovství v Šumperku.

 

 

Svatební šaty Bronislavy Molčanové z roku 1978 zdobené našitými proužky krajky.

 

 

Dlouhé bílé šaty ze vzorovaného krimplenu darovala do sbírek muzea Věra Kremlová, která se v nich vdávala v roce 1979 v Šumperku. Šaty šila domácí švadlena (sousedka) podle obrázku z časopisu Burda.

 

 

Krimplenové šaty se závojem i botami z roku 1979 zapůjčila Hana Činková z Bludova. Šaty jí ušila švadlena v Šumperku.

 

 

V 80. letech se móda opět vrátila k zvýrazňování některých částí ženského těla. Zejména ramen, na která se všívaly vycpávky, mnohdy se také nabíraly rukávy. Šaty měly nejčastěji délku do poloviny lýtek, byly v pase stažené, ale v zásadě jej nezvýrazňovaly. Typické byly také netopýří rukávy. Přední část živůtků byla zdobena různými způsoby, např. „vodou“, různě našitými volánky či sámky. Z materiálů byla hodně používána už od 70. let polyesterová úpletová tkanina nazývaná krimplen, a to zejména díky její dostupnosti. Kdo chtěl kvalitnější materiál na šaty, nejčastěji volil méně dostupné „tuzexové“ tkaniny. Ženy si materiál na své šaty nevybíraly podle toho, co chtěly a co se jim líbilo, ale podle toho, co bylo k sehnání. Mnohdy musel být i střih šatů přizpůsoben množství získaného materiálu.

 

Svatební šaty Táni Smitalové z roku 1980 z Klopiny, šaty jsou ušité z bílé slotery a ozdobené tylem a krajkami.

 

 

Svatební šaty z meruňkové poloprůhledné textilie s plizovanými rozšířenými rukávy a zdobené textilní květinou darovala do sbírek muzea Lenka Nepejchalová, která se vdávala v roce 1980 ve Velkých Losinách. Šaty jsou doplněné drátěnou korunkou s textilními květinami.

 

 

Šaty bílé dlouhé z krimplenu, zdobené výšivkou stříbrnou nití, jsou z roku 1982.

 

 

Bílé svatební šaty z krimplenu z roku 1982 jsou v pase přestřižené, sukně rozšířená, na hrudi našité dva šikmé volány, mezi nimi sámky, vdávala se v nich slečna Lorencová v Šumperku.

 

 

Svatební šaty z krajky ze syntetického materiálu zapůjčila paní Purová z Dubicka, která se v nich vdávala v roce 1982.

 

 

Svatební šaty ze dvou vrstev různých textilií. Vršek a rukávy jsou průhledné silonové, vrchní textilie na sukni je průhledná s tištěným vzorem stříbrných a zlatých čtverečků. V roce 1982 šaty na zakázku v krejčovství ušili pro Libuši Kalusovou.

 

 

Květa Kratochvílová zapůjčila svoje svatební šaty z roku 1982. Šaty jí ušila maminka. Jsou z poloprůhledné textilie, všité do pásku tvaru „V“, kolem jednoduchého výstřihu růžová kvítka. Doplněné jednoduchou spodničkou s krajkou.
Dvouvrstvý závoj je našitý na tylovém vínku zdobeném podlouhlými korálky, výšivka na závoji stříbrnou kovovou nití.

 

 

Magda Zmrhalová pro svůj svatební den zvolila šaty konfekční, zakoupené v roce 1984 v Žilině.

 

 

Svatební šaty z bílého krimplenu zdobené modrou výšivkou zapůjčila Naděžda Holanová. Vdávala se v roce 1985. Šaty byly doplněné závojem s čelenkou z drobných modrých textilních květů. V šatech se později vdávala i sestra jejího manžela.

 

 

Svatební šaty Jany Vepřkové z roku 1985 jsou úpletové a dozdobené u výstřihu vambereckou krajkou.

 

 

Svatební šaty Boženy Frankové z roku 1985 byly doplněné váčkem s natištěným vzorem.

 

 

Svatební šaty až ze tří vrstev různých bílých textilií a krajek si nechala v roce 1986 ušít Stanislava Táborská ze Šumperka.

 

 

Jiřina Buchtová, rozená Jelinková, se vdávala v lednu 1986 na zámku ve Velkých Losinách. Šaty modré barvy (původně k nim byl i pásek stejné barvy) jí ušila paní Ondráčková, švadlena z Oděvní tvorby v Šumperku. Šila jí už plesové a maturitní šaty. Modré svatební šaty si nevěsta nechala ušít zejména proto, aby i po svatbě našly další využití. Další společenské využití šatů však zhatilo narození dvou dcer během 15 měsíců.

 

 

Bleděmodré saténové šaty z roku 1986 Lenky Kozlanové.

 

 

Svatební šaty Ivany Klimešové z roku 1986 ze Šumperka.

 

 

Svatební šaty paní Vinklerové z Raškova z roku 1986.

 

 

Svatební šaty Mirky Müllerové ze Šumperka z roku 1987.

 

 
 
Svatební šaty Evy Pulkrtové ze Šumperka z roku 1987. Šaty jsou ušité z poloprůhledné textilie růžové barvy s tečkami, s dlouhým rukávem a sukně je plizovaná. Textilii na šaty si Eva Pulkrtová zakoupila v tuzexu. Původně měly mít šaty jiný límec, ale látky však bylo málo, proto přizpůsobila střih šatů množství materiálu.

 

 
 

 

Svatební šaty Dany Vláčelové ze Šumperka z roku 1987 z jemné béžové textilie z hedvábí přetkávaného lurexovou kovovou nití. Látku na šaty koupila v tuzexu. Jsou to šaty vpravo na fotografii. Vlevo jsou šaty Aleny Turkové z roku 1988. Šaty jsou dvoudílné, tvoří je sukně a halenka a jsou z brokátové textilie s vetkaným vzorem, halenka s našitým šikmým volánem.

 

 

Modrý kostým, halenku s kolovou sukní a páskem, zapůjčila Vladimíra Tomešová, která se vdávala v roce 1988. K šatům patří i závoj na fotografii.

 

 

Svatební šaty z roku 1988 zapůjčila paní Matějková.

 

 

Svatební šaty z roku 1988 zapůjčila Romana Hatoňová. Jsou dvoudílné, sukně nabraná do pásku a halenka je zdobená krajkou.

 

 

Svatební šaty doplněné závojem z roku 1988 zapůjčila Helena Niedobová.

 

 

Svatební šaty z vyšívaného tylu zapůjčila Ivana Ševčíková ze Šumperka. Tyl na ušití šatů zakoupila v tehdejším Prioru v Olomouci.

 

 

Pro módu svatebních šatů od 90. let 20. století platí, že je stejně jako celá móda rozmanitá a různorodá. V tomto období u nás začaly vznikat první půjčovny svatebních šatů, které do jisté míry určovaly a určují svatební módu. Příprava svatebního oděvu a celá organizace svatby se tak, jako mnoho událostí kdysi pořádaných rodinou, mnohem více institucionalizovala. Pořád je však velmi mnoho dam, které do svého svatebního oděvu vkládají punc své osobnosti a šaty si nechávají ušít podle vlastních návrhů.

 

Svatební šaty Martiny Motykové jsou ze syntetického hedvábí a bolerko ze syntetické krajky. Šaty jí v roce 1991 šili na zakázku v krejčovství v Českém Těšíně.

 

 

Z vyšívaného tylu si nechala ušít šaty i Jiřina Řezníčková, která se vdávala v roce 1992 v Bohuslavicích u Konice, v současnosti žije v Klopině.

 

 

Kostým z bílé syntetické tkaniny zvolila pro svůj svatební den Jana Menclová z Hanušovic v roce 1993.

 

 

Jana Brostíková z Raškova se v roce 1993 vdávala v růžovém kostýmku, který jí ušila teta. Bílou halenku se strojově vyšívaným límcem zakoupila v obchodě v Olomouci. Sukni si naše modelka nedopatřením oblékla obráceně.

 

 

Šaty z lesklého tenkého sametu s tříčtvrtečním rukávem zapůjčila Ivana Chládková z Rudy nad Moravou. Šaty jí ušila švadlena Milena Krumpová v Hosticích.

 

 

Svatební šaty z tylu měla ve svůj svatební den v roce 1995 oblečené Markéta Vašíčková.

 

 

Svatební šaty Jaroslavě Černé v roce 1999 šila maminka.

 

 

Svatební šaty na ramínka s přehozem si na svou svatbu ušila Martina Homolová v roce 2003. Textilii zakoupila v Německu, kde tenkrát pracovala. Tyto šaty si oblékla až po obřadu, na který použila šaty zapůjčené v půjčovně svatebních šatů.

 

 

Svatební kalhotový bílý komplet z úpletu měla ve svůj svatební den oblečený paní Doležalová v roce 2004.

 

 

Svatební šaty růžové na ramínka jsou z roku 2007.

 

 

Svatební šaty Zuzany Svobodové jsou dvoudílné, z roku 2010.

 

 

Magda Lyachová si svatební šaty zakoupila z „druhé ruky“, protože se však vdávala na horské chatě, doplnila je zelenými doplňky – výšivkou, korálky a přehozem.

 

 

TOP