Lenka Kirkosová - Dílo Zdeňka Sklenáře (1910–1986) ve sbírkách Vlastivědného muzea v Šumperku

 

Zdeněk Sklenář – malíř, grafik, kreslíř i ilustrátor v jedné osobě, který se narodil v Leštině u Zábřeha, byl zajímavým solitérem poválečné československé výtvarné scény.

Jeho celoživotní dílo je zachováno v několika stech pracích, ať již ve volné tvorbě, ilustrovaných knihách či ve známkové produkci, zastoupených ve státních institucích a soukromých sbírkách. I v uměleckém fondu výtvarného umění Vlastivědného muzea v Šumperku je uložena drobná kolekce Sklenářovy tvorby, systematicky vytvářená od roku 1976, která až na několik výjimek nebyla představena v odborné literatuře. Při příležitosti 105. výročí umělcova narození si tak v následujících řádcích přibližme průřez Sklenářovy tvorby prostřednictvím děl, jež jsou uložena v šumperských muzejních sbírkách.  

Zdeněk Sklenář se narodil 15. dubna 1910 v učitelské rodině Jana a Boženy Sklenářových. Již od malička rád kreslil a byl veden k četbě. Nicméně až těsně před maturitou se setkal s moderním uměním a prostřednictvím revue Musaion převážně s dílem Jana Zrzavého. To mu natolik učarovalo, že po absolvování šumperské reálky v roce 1929 vedly další jeho kroky na Státní uměleckoprůmyslovou školu, do ateliéru prof. Arnošta Hofbauera. Více než výuka na něj zapůsobilo prostředí velkoměsta, především výstavy v Aventinské mansardě, kde vystavovali kupříkladu Josef Šíma, Jan Zrzavý či František Muzika. Prostřednictvím výstav pořádaných Mánesem a Uměleckou besedou studoval i tehdejší moderní malbu evropského umění. Ateliér Hofbauera navštěvoval do roku 1934, kdy byl vyloučen. V následujícím roce nastoupil dvouletou vojenskou službu v Olomouci. Z roku 1935 pochází jedna z raných prácí Zdeňka Sklenáře, kresba pastelem na ručním papíře, kterou malíř signoval a datoval v pravém dolním rohu Zd.Sklenář 1935. Jedná se o Portrét Viléma Nezbedy (H 14679, sbírka Muzea v Šumperku), jenž vytvořil pravděpodobně při spolupráci s šumperským básníkem u vydání knihy básní Vladimira Nazora.

 

 

 

Svěží realistická práce zobrazuje mladého vážného muže u psacího stolu, v daném okamžiku píšícího nad výtiskem Lidových novin. Kresba je ojedinělá především z toho důvodu, že jako jediná není ovlivněna imaginativními či surrealistickými vlivy, které na Sklenáře působily už v průběhu třicátých a především čtyřicátých let. Pro zmiňovanou knihu Sklenář vytvořil v témže roce obálku a dva lepty doprovázející verše.

Další Sklenářova práce uložená v šumperském depozitáři je olejomalba Akt (H 21465, sbírka Muzea v Šumperku) z roku 1939, kdy po opětovném přijetí dokončil studium na Státní uměleckoprůmyslové škole, v ateliéru prof. Zdeňka Kratochvíla.

 

 

 

Ve studeně laděných tónech je na plátně vyobrazena sedící žena se zadumaným pohledem. Svou pravou rukou opřenou o opěradlo židle si podpírá hlavu, levou ruku má volně položenou přes stehna. Je nutné podotknout, že se Zdeněk Sklenář nikdy nehlásil k žádné umělecké skupině či hnutí, ale v období třicátých a čtyřicátých let 20. století se ve své tvorbě přirozeně vypořádával s tehdejšími výtvarnými směry, především s expresionismem, jak je zřetelné na zmiňovaném ženském aktu, s kubismem a surrealismem, což je patrné v šumperské kolekci na kresbách Viněta – Fontána (H 19897, sbírka Muzea v Šumperku), Viněta – Kytara (H 19896, sbírka Muzea v Šumperku), Mariana (H 11351, sbírka Muzea v Šumperku) a Žena se závojem (H 11360, sbírka Muzea v Šumperku), datovaných do čtyřicátých let.

 

 

 

Tyto kresby tuší na papíře dokládají i Sklenářova oblíbená témata tohoto období – zátiší a ženy. Již na malbě Akt je zřetelné, že ženské téma získávalo u Sklenáře svou specifickou podobu, podporovanou poezií Charlese Baudelaira. Stejně jako pro básníka existuje pro Sklenáře žena jako předmět touhy, obdivu a rozkoše, jako erotický objekt, který je nedostupný, přesto obnažený a provokativně pózující. Přestože se Zdeněk Sklenář neslučoval s žádnými skupinami, nestranil se a svá díla konfrontoval se svými současníky na různých výstavách.

Zlom ve výtvarném pojetí Sklenářových děl nastal v roce 1955, kdy umělec odjel na tříměsíční pobyt do Číny jako hlavní grafik putovní výstavy Československé kultury. Jeho uchvácení starou čínskou civilizací mělo zárodek již v roce 1932, kdy si koupil Münsterbergovy dvoudílné Chinesische Kunstgeschichte. Nicméně teprve čínská návštěva jej nasměrovala k uměleckému projevu, který se stal velmi svérázným počinem československé výtvarné scény padesátých až osmdesátých let minulého století. Po cestě přistupuje k obrazům se slovy: „Na začátku je chaos, který je třeba organizovat. V podkladu, který tvoří navrstvené barevné hmoty, je obsaženo bezpočet obrazů. Musíme zvolit ten pravý.“ 1

Sklenář se nesnažil používat zenistické styly kaligrafie. Jednotlivé znaky si vybíral podle tvaru, který ho zaujal pro další zpracování. Začala tak vznikat díla jako akvarel s názvem Kompozice (H 17440, sbírka Muzea v Šumperku) či litografie Kaligrafie (H 8787, sbírka Muzea v Šumperku).

 

 

Obě díla pocházející z šedesátých let byla vytvořena svébytnou soustavou linek ve stylu kaligrafické malby.

Velkým tématem ve Sklenářově tvorbě se stalo rovněž zpodobňování Giuseppe Arcimbolda, Giullaume Apollinaira či Františka Tichého. Již od konce čtyřicátých let do první poloviny sedmdesátých let vytvořil Sklenář řadu maleb, kreseb a grafik, v nichž vzdává umělcům hold. V šumperské kolekci jsou uchovány dva grafické listy s tímto námětem, litografie Giullaume Apollinaire z roku 1964 (H 8788, sbírka Muzea v Šumperku) a lept Giuseppe Arcimboldo vytvořený v roce 1972 (H 8786, sbírka Muzea v Šumperku).

 

 

 

Sedmdesátá léta máme zastoupena i dalšími grafickými díly – Kubištovo zátiší (H 8785, sbírka Muzea v Šumperku, lept, 1975) a Moravské zátiší (H 8784, sbírka Muzea v Šumperku, kamenorytina, 1976). Pro kompletní výčet grafických prací je nutné zmínit i nedatovaný drobný list pojmenovaný Indián na koni (H 31863, sbírka Muzea v Šumperku) z druhé poloviny 20. století, který byl do sbírek muzea zakoupen, společně s dopisními známkami z roku 1981 signovanými Sklenářem, poměrně nedávno, v roce 2011. 

Avšak nejcennějšími díly kolekce jsou dvě olejomalby zakoupené od autora – Moravské zátiší (H 8783, sbírka Muzea v Šumperku) z roku 1975 a Park ve Florencii (H 19019, sbírka Muzea v Šumperku) vytvořený v následujícím roce.

 

 

 

Obě díla příznačným kaligrafickým způsobem specifikují daný námět, přesto svědomitě prezentují malířův zájem o hru s barvou jako jistou matérií, kterou je třeba vrstvit a hníst.

 

Mgr. Lenka Kirkosová 

 

 

1 BYDŽOVSKÁ, Lenka. Zasloužilý umělec Zdeněk Sklenář – vybrané obrazy. Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Turnov 1982.

 

Použitá literatura:

  • BINDER, Ivo – SKLENÁŘ, Zdeněk – SRP, Karel. Zdeněk Sklenář – Deset tisíc věcí – deset tisíc let, Praha 2010.
  • BYDŽOVSKÁ, Lenka. Zasloužilý umělec Zdeněk Sklenář – vybrané obrazy. Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Turnov 1982.
  • FILIPOVÁ, Milena. Práce Zdeňka Sklenáře v Okresním vlastivědném muzeu v Šumperku, Severní Morava 39, Šumperk 1980, s. 80.
  • DVOŘÁK, František. Zdeněk Sklenář, Severní Morava 39, Šumperk 1980, s. 32–39.
 
 
TOP