Jakub Halama - NALEZEN UNIKÁTNÍ PRAVĚKÝ POKLAD

 
V pondělí 16. února zatelefonoval p. Vlastimil Flášar archeologovi šumperského muzea: „Právě jsem v lese objevil depot bronzových nákrčníků…“ Tento dlouholetý spolupracovník našeho muzea s velkým zájmem o historii místního regionu se zachoval naprosto ukázkově. Svůj nález, který učinil v nejmenovaném lese na Mohelnicku (dokud nebude okolí dostatečně prozkoumáno, nemůžeme z pochopitelných důvodů přesnou lokalizaci uvést), a to pomocí detektoru kovů, po ohlášení nevyjímal ze země a počkal na příjezd archeologů. Tím pádem mohlo být uložení souboru nálezů odborně zdokumentováno, což je pro archeologii velmi důležité.
 
Po našem příjezdu na místo nálezu a začištění odkryté situace v zemi se vyrýsovaly tordované oblouky několika nákrčníků, pokrytých tmavě zelenou patinou. Pod nimi se dále objevily růžice a vnitřní strana štítku s jehlou nadměrně velké spony.
 

 

Začištěná nálezová situace objeveného bronzového depotu nákrčníků a spony (foto V. Flášar).

V zemi se všechny předměty nacházely poměrně mělce, nejhlouběji byla uložena spona – pouze 18 – 19 cm od současného povrchu – a nad ní byly na sobě naskládány nákrčníky.
 

 

Nálezce V. Flášar drží štítovou sponu, vpravo dole je na snímku patrné, jak mělko byl soubor předmětů uložen (foto J. Halama).

Po rychlém, ale důkladném očištění artefaktů muzejním konzervátorem jsme se již mohli nedočkavě pustit do předběžného zhodnocení nalezeného souboru. Celkem se tedy jedná o 6 bronzových předmětů – 5 celých tordovaných nákrčníků (ten nejsvrchněji uložený je ovšem deformovaný roztažením, ke kterému však došlo již někdy v minulosti) a hlavně vzácnou honosnou štítovou sponu.
 

 

Nakonzervovaný soubor bronzových nákrčníků a štítové spony je na snímku poskládán zhruba tak, jak byl uložen v zemi (foto E. Petrášová).

Všech 5 nákrčníků patří ke stejnému typu, který lze charakterizovat jako tzv. otevřené tyčinkovité exempláře s jednosměrně tordovaným tělem, hladké konce jsou plošně roztepané a svinuté vně do oček. Bohužel však tato varianta nákrčníků není chronologicky příliš citlivá, objevuje se po celý průběh mladší i pozdní doby bronzové (SALAŠ 2005, 76), tedy v 13. – 8. století př. n. l.
Nejzajímavějším předmětem z celého souboru je jednoznačně ona velká dvoudílná štítová (tzv. spindlersfeldská) spona. Dvoudílná proto, že jehla má pod svou tzv. veslovitou hlavicí oko, kterým je volně provlečeno tělo vlastní spony. Robustní, široce oblý štítek přechází na koncích v tyčinku svinutou do spirálovitých růžic, jejíž závity jsou na určitých místech zdobeny skupinami příčných rýžek. Bohatou rytou a vybíjenou výzdobu pak nese vnější strana štítku.
 

 

 

Honosná dvojdílná spona ze své vnitřní strany (foto E. Petrášová).

 

 

 

Honosná dvojdílná spona ze své vnější strany (foto E. Petrášová).

 

Dle velkého rozměru (délka přesahuje 30 cm!), charakteristického tvaru široce oválného štítku a bohaté výzdoby můžeme sponu typologicky zařadit k nejpokročilejším, nejmladším formám dvojdílných štítových spon, pro něž se vžilo označení jako typ Křenůvky-Domaniža (PODBORSKÝ 1967, 33). Chronologické postavení tohoto typu je striktně omezeno pouze na stupeň H B1 (SALAŠ 2005, 111), který představuje nejstarší fázi pozdní doby bronzové (asi 10. století př. n. l.). J. Říhovský, který vypracoval studii k bronzovým sponám, uvádí z Moravy pouze 6 exemplářů tohoto typu (ŘÍHOVSKÝ 1993, 44-45, Tf.  5:47-50, 6:51-52). Před několika lety byla při archeologické detektorové prospekci nalezena další takováto spona na hradišti Kladky, okr. Prostějov (VÍCH 2012, 249-250, obr. 13-15, tab. 1). Náš nový, zde prezentovaný nález tak představuje teprve 8. známou sponu unikátního honosného typu Křenůvky-Domaniža z celé Moravy!
 
Na začátku jsme uvedli, že byl nalezen „depot“ bronzových předmětů – termín depot používají archeologové pro jakýkoliv hromadný nález (sklad, poklad), čímž je myšlen soubor předmětů jednoho či více druhů kamenných či kovových artefaktů, keramiky, případně polotovarů nebo suroviny, záměrně shromážděný a jednorázově uložený. Nejběžnější jsou právě depoty bronzů. Interpretace záměrného ukládání takovýchto souborů předmětů v průběhu pravěku je složitější. Některé depoty mohly mít význam skladu zboží pro směnu nebo uschování majetku snad už v osobním vlastnictví významného jednotlivce. V těchto případech jde o soubory, jejichž ukladatelé počítali s jejich pozdějším vyzdvižením. Opačný smysl pak měly depoty jako kultovní, resp. votivní poklady – oběti nadpřirozeným silám. To je možná nejstarší smysl depotů, což se však nesnadno prokazuje (SKLENÁŘ – SKLENÁŘOVÁ – SLABINA 2002, 65). Postupně však začínají převládat názory, že v naprosté většině případů musíme bronzové depoty považovat za nefunerální depozita religiozního, popřípadě socio-kultovního významu (SALAŠ 2005, 225-226, 237, obr. 116; PODBORSKÝ 2006, 277-281).
 
Novější nastíněné kultovní interpretaci by mohlo odpovídat i složení nalezeného depotu, jak naznačuje především vzácná honosná spona abnormální velikosti. Tato problematika je více rozvedena v článku k depotu, který byl publikován v loňském čísle našeho muzejního sborníku Severní Morava (č. 101).
 
Zbývá ještě dodat, že tento zcela nově objevený „pravěký poklad“ již mohli návštěvníci muzea zhlédnout na výstavě Šperkovnice šumperského muzea, která v Galerii Šumperska probíhala od 5. března až do 7. června 2015.
 

 

Jakub Halama, archeolog VM

 

 
Použitá literatura:
PODBORSKÝ, V. 1967: K datování a původu některých bronzových předmětů ze štramberského Kotouče. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E, 12, 7-67.
PODBORSKÝ, V. 2006: Náboženství pravěkých Evropanů. Brno.
ŘÍHOVSKÝ, J. 1993: Die Fibeln in Mähren. Prähistorische Bronzefunde XIV, 9. Stuttgart.
SALAŠ, M. 2005: Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě a ve Slezsku. Brno.
SKLENÁŘ, K. – SKLENÁŘOVÁ, Z. – SLABINA, M. 2002: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
VÍCH, D. 2012: Kladky – neznámé hradiště na severozápadní Moravě. Možnosti detektorového průzkumu v archeologii. Památky archeologické 103, 233-272.
 
TOP