Pokračování rozsáhlého záchranného výzkumu na pravěkém sídlišti v Dubicku

 

Již od roku 2010 naše muzeum zajišťuje archeologické záchranné výzkumy na sídlištní lokalitě Dubicko, Za kostelem, kde byl otevřen nový stavební obvod a kde v současné době vyrůstají nové rodinné domy a k nim také inženýrské sítě a přístupové komunikace. Výzkumy probíhaly v několika etapách také v letech 2014 až 2016 a s jejich pokračováním se počítá i v roce 2017.

 

Celkový plán lokality Dubicko, Za kostelem s vyznačením jednotlivých sezón výzkumů

 

O existenci této sídlištní lokality se dozvídáme díky působení tzv. vlastivědného kroužku místních občanů a nadšenců, kteří ve 20. a 30. letech 20. století při běžných zemědělských pracích nacházeli první doklady přítomnosti pravěkého osídlení na katastru obce. Díky jejich pečlivé práci dnes víme o existenci a poloze nejen nyní zkoumaného sídliště v trati Za kostelem, ale také o nedalekém a s ním souvisejícím pohřebišti v trati Dubicko, Újezd.

 

Pohled na lokalitu od J

 

V letech 2010–2013 probíhal výzkum v západní části lokality, kde vyrostla nová příjezdová komunikace a také pět rodinných domů. K výzkumu tedy docházelo na etapy, nejprve v prostoru komunikace a postupně dále – dle možností a požadavků jednotlivých vlastníků parcel. Do konce roku 2013 bylo prozkoumáno celkem 192 sídlištních objektů spadajících do několika pravěkých období – tímto výzkumem se podařilo doložit osídlení na území obce již od mladší doby kamenné, neolitu (kultura s lineární keramikou – 2. pol. 6. tisíciletí př. n. l.). Nejvíc objektů a také nálezů však spadá do období mnohem mladšího, a to do období mladší doby bronzové (kultury lužických popelnicových polí – 12. až 11. stol. př. n. l.), k tomuto období se datuje také výše zmíněné nedaleké pohřebiště v trati Újezd. Osídlení zde poté přetrvalo až do starší doby železné (halštatu, 8. až 5. stol. př. n. l.). Dalším prokazatelným osídlením tohoto příhodného jihozápadního svahu je až dnešní zástavba.

V roce 2014 se obec rozhodla rozšířit satelit severovýchodním směrem od nové ulice o další dvě větve nové komunikace, s tím souvisel i vznik a prodej dalších 16 nových stavebních parcel. Vzhledem k rozsáhlosti chystaných stavebních prací jsme na pomoc přivolali i kolegy z Olomouce (spol. Archaia Olomouc o.p.s.), kteří prováděli výzkum na východní větvi nově vznikající komunikace. Naše muzeum zajišťovalo výzkum na části severní a západní – celkem bylo v prostoru nové komunikace prozkoumáno přes 300 dalších archeologických objektů převážně kultury lužických popelnicových polí, v menším zastoupení ale také kultury s lineární keramikou, náležející do období mladší doby kamenné.

 

Ilustrační foto z výzkumu na ploše nové komunikace

 

V roce 2015 pak výzkum pokračoval při menších stavebních akcích – na jaře to byly přípojky inženýrských sítí k jednotlivým parcelám, na podzim potom vedení nové dešťové a splaškové kanalizace. V těchto případech byl výzkum složitější, jelikož odkrývaná plocha byla jasně omezena, a objekty proto nebyly zkoumány v celém rozsahu, ale pouze v prostoru skrytých ploch – mnohé z nich tak byly zdokumentovány jen ve svém profilu nebo z malé části, která byla skrývkou zachycena. To komplikovalo nejen jejich pečlivý výzkum, ale především následnou interpretaci, která zůstala ve většině případů nejasná.

 

Pohled na liniový výkop při výzkumu na stavbě dešťové kanalizace – 2015

 

Teprve na konci roku 2015 došlo k výstavbě prvních dvou rodinných domů. Větší stavební ruch započal ale zase až v roce 2016, kdy došlo ke stavbě dalších sedmi rodinných domů, a výzkum s menšími přestávkami trval od března až do srpna tohoto roku.

 

Skrytá plocha jedné z parcel před zahájením výzkumu

 

 

Jedna z parcel po dokončení výzkumu

 

Mezi nejzajímavější zkoumané objekty z posledních dvou let patří rozhodně objekt s číslem 554. Dochovalo se nám zde kompletní žároviště (cca 10 cm silná vrstva spálených uhlíků a propálené hliněné vrstvy), které mohlo sloužit jako místo k přípravě pokrmů – tomu nasvědčuje i nález celé zrnotěrky, která ležela na jeho okraji. Z tohoto objektu byly také odebrány vzorky zeminy k provedení analýz, které by nám mohly napovědět něco o používaných dřevinách, nebo dokonce o plodinách konzumovaných v období, kdy bylo toto sídliště obýváno.

 

Odkryté žároviště v objektu č. 554, v pravé části patrná celá zrnotěrka

 

Ke skladování většího množství zrna pravděpodobně sloužilo soujámí dvou zásobních jam s číslem 552 na parcele 339/8. Jejich stěny se ve spodní části velice těsně dotýkaly, ale i přesto zůstaly oddělené. Zda byl jejich vznik současný, nebo k vyhloubení druhé jámy došlo až po úplném zaplnění první jámy zásobami, se již asi nedozvíme.

 

Objekt 552 – dvě zásobní jámy stěnami těsně přiléhající k sobě

 

Nejrozsáhlejším objektem za celou dobu výzkumu je prozatím objekt označený číslem 637. Jedná se o protáhlý útvar bez ostře řezaných okrajů, který se rýsoval již v roce 2014 v severní větvi komunikace (tehdy označený jako obj. 460). V roce 2016 jsme na něj narazili znovu a zabíral téměř polovinu jedné stavební parcely (viz obr. ?? výše). Bohužel vzhledem k časovému tlaku jsme byli nuceni rozdělit celou jeho plochu pomocí čtvercové sítě a od střední a také nejširší části jsme šachovnicovou metodou začali kopat. Prozkoumáno bylo pouze 6 čtverců o rozměrech 2 × 2 metry a maximální hloubce 144 cm. Práce na tomto objektu nám přinesly spoustu nálezů, jak keramických a kamenných, tak i poměrně dost bronzových. Celková interpretace tohoto objektu jakožto zaniklé středověké úvozové cesty se zdá prozatím nejpravděpodobnější, ale s jistotou to budeme snad moci říct až po prozkoumání parcely přiléhající k východní větvi nové komunikace z její západní strany. Cesta procházela skrze již dávno zaniklé sídliště doby bronzové směrem od dubického kostela k Polance, a proto se do její výplně dostávaly i předměty datované do tohoto období.

 

Nejrozsáhlejší archeologický objekt po dokončení výzkumu

 

V současné chvíli probíhá zpracování všech nálezů jak ze sezóny 2014, tak i z let 2015 a 2016 a postupně se nám odhalují tajemství, která jednotlivé archeologické objekty ukrývaly. A co se nám za poslední měsíce výzkumu vlastně podařilo najít? Tak například dvě celé keramické nádobky, zlomky bronzových nástrojů, ale i celé bronzové jehlice, kamenné broušené nástroje (mezi nimi i otloukač), pazourky, keramická závaží, přeslen a také velké množství zlomků keramických nádob a hliněných konstrukcí tehdejší architektury (tzv. mazanice). V některých objektech na nás také čekaly shluky zvířecích kostí – běžný kuchyňský odpad typický pro všechna sídliště.

 

Práce na konzervaci a evidenci archeologických nálezů z posledních sezón v Dubicku

 

První z dochovaných celých keramických nádob na nás čekala v objektu č. 547 (zde foto nálezové situace a také očištěná nádobka), druhá potom v objektu č. 638

 

Druhá keramická celá nádoba z objektu č. 638

 

Některé keramické nádoby se však musí do původní podoby znovu poskládat – zde keramická nádoba typická pro období mladší doby kamenné, kultura s lineární keramikou

 

Jeden ze zajímavých nálezů – kamenný broušený otloukač

 

Malé keramické závaží, které muselo, vzhledem ke svému strupatému povrchu, opakovaně projít žárem

 

Jeden z nejzáhadnějších předmětů letošní sezóny – jedná se o vypálený hliněný kotouč, který s největší pravděpodobností sloužil jako zátka do velké zásobnicové nádoby (z té se však v objektu dochovalo již jen pár zlomků)

 

V letošní sezóně jsme dosáhli úctyhodného počtu již 665 prozkoumaných archeologických objektů. Ve většině případů se jednalo o sídlištní jámy, časté byly ale i nálezy tzv. kůlových jamek, zásobních jam, nebo dokonce konstrukcí pecí a žárovišť. Počty nálezů z tohoto výzkumu již počítáme na tisíce a v blízké době chystáme prezentaci alespoň části z nich veřejnosti.

Záchranný výzkum na lokalitě Dubicko, Za kostelem ani tímto rokem nekončí a my se již pomalu chystáme na pokračování výzkumu a především záchrany pozůstatků sídliště na mírném jihozápadním svahu na okraji obce Dubicko v roce 2017.

 

TOP