Příroda a dějiny severozápadní Moravy

Stálé expozice muzea v Šumperku

 

3D prezentace - http://www.virtual-tours.cz

 

Muzejní expozice byla otevřena v roce 1996 u příležitosti 100. výročí založení muzea v Šumperku. Je instalována v 11 sálech a prezentuje dějiny šumperského regionu a přírodu Šumperska a Jesenicka. V dubnu 2008 byla tato expozice jako první v naší republice vybavena automatickým průvodcem GuidePORTTM. Tento systém oživuje muzejní expozice na celém světě. V Evropě je instalován např. v muzeích v Londýně, Paříži, Berlíně, Zurichu či Amsterdamu, v Americe v Quebecku, Santa Fé nebo v Mexico City a v Africe najdeme GuidePORT mimo jiné v Muzeu apartheidu v Johannesburku. GuidePORT se od všech ostatních audioprůvodců liší tím, že je zcela automatický, nevyžaduje od návštěvníka žádnou manipulaci, neomezuje ho a dovoluje volný pohyb po expozici. Není nutné dodržovat stanovenou trasu a kdykoliv je možné vrátit se a vyslechnout si příslušnou pasáž ještě jednou. Čtyři jazykové mutace fungují nezávisle na sobě, v jednom okamžiku a v jedné místnosti může jít do sluchátek současně německý, anglický, český nebo polský text.

Příjemný ženský hlas, který návštěvníka přivítá ihned po nasazení sluchátek, patří Paulíně Chiari, podle níž je sídlo Vlastivědného muzea v Šumperku pojmenováno. Její výklad není jen pouhým komentářem k jednotlivým exponátům. Paulína vypráví příběh města a jeho obyvatel v průběhu staletí, od příchodu prvních zemědělců až po současnost. Návštěvník s ní prožívá události slavné i tragické, poznává významné osobnosti i prosté venkovany, prochází se po okolních loukách a obdivuje přírodu. Nevšední zážitek je umocněn podbarvením textu dobovou hudbou i autentickými zvuky.

Úvodní sály přírodovědné expozice jsou věnovány přírodě Šumperska a částečně také Jesenicka, kde se můžeme setkat se všemi výškovými stupni od nížin po hornatiny. Tomu odpovídá i velká rozmanitost přírodních poměrů šumperského okresu i horských oblastí Jesenicka. Geologické podmínky jsou dokumentovány typickými horninami (např.krystalické vápence z Vitošova a z Lipové, hadec z Raškova a Chrastic, amfibolit z Jeseníku – Bukovic, kvarcit ze Ztracených kamenů aj.).

Skutečnost, že část regionu byla v minulosti pokryta ledovcem, je připomenuta srovnáním říčního štěrkopísku z Mohelnice s ledovcovým výplavem ze Supíkovic. Rostliny Hrubého Jeseníku jsou prezentovány na barevných fotografiích, kamenná suť s živými rostlinami imituje horskou krajinu nad hranicí lesa a doplňkem jsou exponáty mechorostů, lišejníků a preparáty skutečných hub rostoucích v naší oblasti. Rozmanitosti živočišné říše jsou dokumentovány jen zlomkem z asi 30 tisíc živočišných druhů, které v jesenické oblasti žijí. Z bezobratlých živočichů zasluhují pozornosti lastury perlorodky říční, ryby jsou vystaveny nejen jako preparáty, dvě velká akvária jsou osazena i živými exempláři. Jsou to běžné druhy našich vod, ať už u nás původní, nebo aklimatizované.Obojživelníci a plazi se nesnadno preparují, a proto bylo použito odlitků. Z obratlovců jsou nejpočetněji zastoupeni ptáci včetně vzácných druhů tetřeva, tetřívka a jeřábka.Dominantním exponátem je vlk, zastřelený v roce 1965 u Starého Města, nejnovějšími přírůstky jsou preparáty bobra, tetřeva, divokého prasete, kamzíka a srnce.

 

 

Úvod historické části muzejní expozice patří nejvýznamnějším regionálním archeologickým nálezům. Pravěké osídlení dokládají nálezy z neolitického sídliště u Postřelmova (výzkum v roce 2003) a starší nálezy z Šumperka - Temenice, patřící do doby bronzové. Při archeologickém průzkumu byla na Novém Hradě nalezena kolekce železných předmětů a část unikátní palné zbraně, „hákovnice“, a také kachlová kamna, která jsou předmětem dalšího archeologického studia a především kompletace poničených kachlí tak, aby podle jejich množství a tvaru mohla být určena podoba kamen. Vystavena je i část pokladu středověkých mincí ukrytých do země v Postřelmově po roce 1420 a nalezených v roce 1966.  Gotické umění reprezentuje plastika mužské hlavy z Hoštejna a faksimile vyšehorského misálu. Mezi nejstarší a nejzajímavější řemeslné výrobky patří vystavené nádoby s drobnými puchýřky, zprvu považovanými za nedokonalost výrobku, již od 14. století zhotovované se záměrně „strupatým“ povrchem, podle místa svého vzniku nazvané loštické poháry (zajímavostí je, že tento pohár zobrazil i známý nizozemský malíř Hieronymus Bosch ve svém díle Zahrada rozkoší). Středověké a raně novověké nálezy ze Šumperka reprezentují unikátní boty ze 17. století, nalezené při archeologickém průzkumu v šumperském klášterním kostel (1993), a také zcela nové artefakty ze záchranného výzkumu na Náměstí Republiky v Šumperku (2007).

 

 

V 16. století se Šumperk, především díky bohatství z rozvinuté výroby kvalitních pláten, vykoupil z žerotínského poddanství a stal se královským městem (faksimile privilegia Ferdinanda I. z 23.dubna 1562).Vzrůstající počet řemesel a upevnění postavení cechů dokazuje i celá řada vystavených muzejních sbírkových předmětů – např. cechovní poháry, cechovní truhlice, forma na výrobu cihel, kovářské a zámečnické nástroje a výrobky. Jednou z dominant této části expozice je renesanční malovaná křtitelnice z roku 1615, pocházející z kostela v Maršíkově, která patří k nejstarším zde vystaveným předmětům. Zajímavými jsou také ukázky slavnostního měšťanského šatu z 2. poloviny 18. století a doklady zručnosti nábytkářské výroby 17. a 18. století. Ukázkou širšího uplatnění malířské výzdoby jsou unikátní rokoková nosítka zdobená malbou alegorických výjevů znázorňujících lidské smysly.Tečku za hospodářským i kulturním rozmachem kraje učinila třicetiletá válka. Majetek odbojných představitelů stavovské šlechty byl konfiskován a stal se většinou kořistí Karla z Liechtensteina, který rovněž zbavil Šumperk svobod královského komorního města. Tragédii zdejšího kraje dokonaly především neblaze proslulé čarodějnické procesy z let 1678 až 1693. Hrabivosti a touze po moci velkolosinského a šumperského inkvizičního soudce Františka Jindřicha Bobliga z Edelštadtu padlo za oběť 48 předních šumperských měšťanů, jejich manželek, osvícený farář a děkan Kryštof Alois Lautner a dalších 56 nevinných poddaných ze žerotínských panství. O síle utrpení mučených obětí svědčí mimo jiné i vystavené mučící nástroje – palečnice a španělská bota, o lásce, bezmoci a strachu jejich nejbližších zase např. Pieta z tzv. čarodějnického sloupku, který stával poblíž Šumperka.

 

 

 Řada výrobků nejtypičtějších regionálních řemesel dokumentuje rozvoj cechovní řemeslné výroby v 18. a 19. století. Vystaveny jsou pušky šumperských puškařských mistrů Johanna Tyrkotta a Antona Kořila. Kachle a formy dokumentují tvorbu hrnčířů z Mohelnicka, Zábřežska i Šumperska (např. kachel s motivem Adama a Evy u stromu poznání z Mohelnice je zcela unikátní a nemá v domácí ani zahraniční kamnářské tvorbě 15. století analogii). Na přelomu 19. a 20. století pracovala v Šumperku firma Rollepaz, která se specializovala na ozdobnou keramiku (kachlová kamna, zdobené reliéfy apod.), v Zábřehu pak firmy Kolomazník a Taussig, vyrábějící především užitkovou keramiku (formy, hrnce). S produkcí perníkářů seznamují bohatě řezané perníkové formy s nejrůznějšími motivy (útěk sv. Rodiny do Egypta, Panna Marie s Ježíškem, sv. Mikuláš, postavy dam a kavalírů, husaři, šavle, svatební kočár, ad.). Svatební srdce z roku 1761 je nejstarší dochovanou perníkovou formou v muzejních sbírkách. Sklářská výroba četných místních hutí, z nichž se tovární výroby dočkala pouze známá sklárna v Rapotíně, od konce 19. století do 90. let 20. století proslula především výrobou osvětlovacího skla. Produkci šumperských a mohelnických cínařů (Pattoni, Merlo, Lang) prezentují cechovní poháry a nádobí, zajímavým předmětem je unikátní nosič na jídlo ze 2. čtvrtiny 19. století. Tradiční regionální hornická a hutnická výroba vyústila v nejznámější železářský podnik bratrů Kleinů v Sobotíně, který dodával nejen materiál na stavbu železnic a silnic (kolejnice, traverzy, mosty), ale jako doplňkovou výrobu produkoval i předměty z oblasti užitého umění (těžítka, stojánky, ale i kamna, žehličky apod).

 

 

Horské a podhorské zemědělství části našeho regionu neposkytovalo obyvatelstvu velkou příležitost k celoroční obživě, proto se ve venkovských domácnostech hledala jiná možnost výdělku. Rozhodující úlohu sehrálo tradiční pěstování a zpracování lnu. Rekonstrukce interiéru tkalcovské světnice z konce 19. století představuje vedle některých základních pracovních nástrojů (tkalcovský stav, kolovrat, přeslice, cívečnice na zhotovování osnovy) i dobové vybavení základním nábytkem s doplňky. V regionu kvetla i výroba dřevěného hospodářského nářadí a domácích potřeb, některá odvětví podomácké výroby na vesnicích si získala poměrně dobrý ohlas, i když měla spíše jen lokální význam (např. na Štítecku se vyráběly kořínkové kartáče a podle předtištěných vzorů se vyšívalo tzv. toledo, z Podlesí se rozšířila výroba známých nitěných knoflíků, v okolí Svébohova kvetlo krajkářství, na Lošticku se ujalo tzv. bílé vyšívání a kolem Zábřeha se pletly koše).

 

 

Naším regionem vedly stezky a cesty již od pradávna – např. v Komenského mapě Moravy můžeme vidět cestu z Olomouce do Starého Města, na Wielandově mapě Slezska z roku 1736 je zase zakreslena cesta přes Ramzovské sedlo, na mapě panství Velké Losiny a Vízmberk z roku 1739 je znázorněna celá tehdejší komunikační síť. Až v letech 1817 –1830 byly v našem regionu budovány státní silnice s pevným povrchem a pomalu se rovněž začala rozvíjet i veřejná silniční doprava, když v roce 1855 začal jezdit dostavník ze Šumperka do Zábřeha. Železnice na území našeho regionu vstoupila ve 40. letech 19. století, kdy se budovala trať Olomouc – Praha (1845). Významným železničním uzlem se stal především Zábřeh. Sobotínská firma bratří Kleinů, která budovala trati v celém našem regionu a také po celé rakousko – uherské monarchii měla své sídlo na Šumpersku v Sobotíně. Byla to firma bratří Kleinů, vyráběla kolejnice, železné mosty a další vybavení potřebné pro provoz na železnici. Železná ruda a další suroviny pro výrobu železa se těžily rovněž v našem regionu.Barevné litografie zobrazují železárny v Sobotíně v 19. století. Vystaveny jsou i předměty dokumentující zaniklý kolorit našich železnic. K parním lokomotivám, jejichž provoz u nás zanikl v roce 1976, patřily karbidové a olejové lampičky, mazničky, telegrafní přístroje.

 

 

Výtvarné umění regionu prezentují především Madona ze Zábřeha z poloviny 15. století a nejnověji dokumentované dílo gotického období - plastika sv. Mikuláše, vytvořená kolem roku 1420. Tvorba největší malířské osobnosti střední a severní Moravy, Jana Kryštofa Handkeho, je představena plátnem zobrazujícím Ošetřování sv. Šebestiána (1766), 2 apoštolové jsou dílem neznámého autora z oblasti Králík a pochází z první třetiny 18. století. Dochovanými doklady lidového umění jsou především obrázky na skle, sochy a sošky světců, které nacházely své uplatnění jak ve venkovských domácnostech, tak i ve venkovských kostelech. Okolí Šumperka také již od poloviny 18. století patřilo k významným oblastem s výrobou betlémů na severozápadní Moravě. Dokladem užité tvorby lidových umělců je ve stálé muzejní expozici několik kusů lidového malovaného nábytku.

 

 

V 19. století došlo v šumperském regionu k dalšímu růstu průmyslové výroby, a tím i k dalšímu posílení německého měšťanstva, od počátku 60. let 19. století se však začíná hlásit o slovo do té doby daleko hospodářsky slabší české obyvatelstvo. Atmosféra snah o společenské zrovnoprávnění se promítla i do zakládání českých vzdělávacích vlasteneckých spolků (např. Občanská beseda v Zábřehu, Lošticích, Čtenářský spolek v Dubicku, zábavné spolky Svatopluk v Bludově a ve Zvoli ad.). Činnost českých i německých spolků je ve stálé expozici prezentována spolkovými stuhami a odznaky (např. kartuš šumperského střeleckého spolku), divadelními a koncertními programy, fotografiemi a dokumenty vztahujícími se k významným šumperským rodákům (hudebním skladatelům M. Oberleithnerovi a Ed. Chiarimu i k světově proslulému zpěvákovi a filmovému herci Leo Slezakovi) nebo oponou českého ochotnického divadelního spolku Boleslav z Hrabové z roku 1902. Poměry měšťanských domácností přibližuje několik dobových předmětů – sáně z konce 19. století, nábytek, oděvy a oděvní doplňky období klasicismu, biedermeieru a secese. Nejhodnotnějšími výtvarnými díly této části expozice je Portrét dámy od Václava Brožíka a bronzová plastika na mramorovém podstavci zobrazující Tři grácie, jejímž autorem je významný francouzský sochař Jean Baptista Carpeaux.

 

 

Růst průmyslové výroby v regionu od 2. poloviny 19. století, kdy vedle lnářské výroby došlo i k rozvoji hedvábnického odvětví textilního průmyslu, je dokumentován mj. několika dobovými vzorníky. První světová válka zostřila národnostní a společenské rozpory a ty vyústily v místní hladové demonstrace v letech 1917 a 1918. Připomínkou těchto událostí jsou různé válečné odznaky, dobové fotografie a pohlednice. Vyvrcholením národně osvobozeneckého zápasu českého obyvatelstva v našem regionu byla 2. června 1918 velká národní manifestace v Zábřehu. Vyhlášení samostatné Československé republiky dokumentují letáky a fotografie ze slavnostních oslav v Šumperku a Zábřehu. 20. – 30. léta 20. století jsou připomenuta např. souborem československých platidel, různých volebních letáků i předměty ze sokolských sletů. Další kapitolou stálé expozice je obsazení Sudet po mnichovském diktátu, vytvoření protektorátu Čechy a Morava a události 2. světové války. Život v obsazeném pohraničí i v odboji dokládají např. části uniformy jednoho z vojáků ze západní fronty, originální výtisky protiněmeckých letáků, německé vyhlášky, motáky z koncentráků ad. Nejsmutnější tečkou je ale poválečné smuteční oznámení připomínající popravu 16 českých vlastenců, které šumperské gestapo povraždilo na bratrušovské střelnici ještě 31. března 1945. Unikátním přírůstkem expozice je pamětní váza, kterou vyrobili rapotínští skláři a v roce 1946 ji darovali představitelé města Šumperka manželce prezidenta Haně Benešové u příležitosti 1. výročí osvobození republiky. Vázu v roce 2003 zakoupilo město Šumperk a zapůjčilo ji k instalaci do muzejní expozice.

 

 

Poslední sál historické části je věnován politickému i hospodářskému vývoji naší republiky v letech 1948 - 1970. Politický a hospodářský vývoj období budování socialismu je dokumentován dobovými fotografiemi, plakáty, výrobky místních podniků, atd. Dobu, kterou mnozí z nás ještě dobře pamatují, připomene uniforma milicionáře a pionýrský kroj, stejně jako portréty všech 6 prezidentů.

 

TOP